Probuzení Ráno jsem vstala, abych Tě pozdravila tak jako dřív. Však ač jsi všude, nikde Tě nenalézám.
Tvůj oltář zprázdněl a růže na něm již nevoní. I všechny ostatní věci jsou prázdné, a přece všechny prorůstáš jako strom bódhi.
Nejsi tu jako dřív, v mém Srdci - neboť hle, již není Srdce, a ani já tu nejsem jako dřív, než zemřít jsem si přála ve Tvém objetí.
Nejsi tu Ty a nejsem tu já, a přec Tě tolik mám, že zhaslo přání poslední, bych objetí Tvé ještě vnímala.
V naprosté jistotě, že vždy tak tomu bylo, na Počátku a po všechny Věky Věků.
21. června 1958
***
Awakening Míla Tomášová
Awakening in the morning To greet You As before, But although You are everywhere Nowhere can You be found.
Your altar grew empty, The rose fragrance is gone, Everything else is empty. And still You grow through all like a Bodhi tree.
You are not here as before, in my Heart - Since lo! There’s no heart any more Neither am I as before. Then I wished to die in Your embrace.
There is no You and there is no me, And yet I have so much of You, That my last wish to feel Your embrace, Has withered away.
In absolute certainty, That it’s always been this way, In the Beginning and for ever and ever.
|