Já věřila
a navždy chtěla po cestě jít
po cestě ve tvých stopách
městem,kde vládne klid
po cestě vonící po tvých vlasech
skrýt se ti v náruči ve zlých časech
být tím,kdo ti dává stín
Já věřila
a doufala,že nejsem jediná
že i on věří
a také vzpomíná
že ani on nezahodil
sice jen pár,ale krásných chvil..
Věřila jsem
každému ranímu rozbřesku
co však mám říkat teď..po dnešku
Věřila jsem
v něco co nikdy nebylo
Věřila jsem
jen proto,že se mi to líbilo..
Věřím i teď
jen svému osudu
že s tebou už nikdy nebudu
že nikdy tě už nepolíbím
i když tolik chci
že nikdy ti nepodřídím
další sny
už nikdy ti nebudu nic slibovat
a ani ty mě
ty neumíš milovat...
Konec jedné víry
vykvetla z obláčku
v mlhu se rozplynula
Nikdo ji už nezná,
vždyť dávno pominula
Potkám tě občas
ale slova už si nikdy říkat nebudem
kam poděla se naděje
bojuje s osudem..
|