Pásky ve starých strojích
trhaly slova
přibitÁ v papírech – možná jsem moc křičel do prstů
a snažil se hlukem obelhat prázdno na stěnách
ten vztyčený kvádr do nebe je hrouda ne-pokoje
plná těžítek
a přesto rozfoukaných listů
bílé stropy – potentní pohřebiště hmyzu
jako vesmír se žárovkou balancuje s nekonečností
odseklé v polovině
a já si říkám že „půl nekonečna někdy prostě stačí“
sedím uprostřed toho
stříkám na sebe Boha ve spreji
jako ochranu klíštících hříchů
OFF GOD a čekám na jetelové plochy
to budu válet sudy a kličkovat mezi králíky
drze okusující štěstí čtyřlístků
i průsvit pampeliškových lemů pastvim za zrcadlem s Woody
ALLENkou v říši paříšskejch vlivů
komteso
jó Ty komteso – ukaž led v edenových sadech!
Spal jabloně … květy zlomcované vidinou plodů umakartu
tu promiskuitní sebranku
vosmahlejch sluničů pískoven u Božských výstřiků
z jejich hrátek zbydou jen ohlodané kosti
v afrických stozích vyprahlé flóry
pachy a stíny dmoucí se asfaltové bídy -. kou(ř)sají dlaně provazo-chodců trpících závratí
překonávají stále více keřů
bojí se hledět dolů
je toto dávno
proto říkám:
jen jdi za tónem červeně
na konci najdeš malého motýla – podřež ho, nech ho vykrvácet a neptej se proč!
Jsou prostě letní přeháňky
kterým nemusíš rozumět
jen převzít uzdu … a splynout s vlhkem
jako Já
s hroudou pilin ve vlasech unikám ze světa ............................ ALE MOŽNÁ JEN PŘEHÁNÍM |