Umělec v Islandské kotlině to je Josef Hrubý a jeho notýsek – ovšem Björk a její emotivní kouzla mají pro mé vjemy větší razance a průtok fantazie…
J. Hrubý: Uvnitř Islandu
V brusinkách – křehký děj
V islandském mechu
měnil koryta říční bůh
Tak se to líbilo trolům
Voda
Netekla neodtékala mrzla
Strusky po kotníky
a po kolena
Hladina za červenou kaplí
tak čirá
jako by někdo položil na dno
čisté sklo
Do kaple přes déšť
vhazovalo slunce
naději za nadějí
Dřevěná lávka přes strž
jako děravá řeč
o deseti slovech
Lávové pole
jako vyrážka černých neštovic
Tady spával v neharmónii sám Ódin
tak štědře nešťasten
a možná Sigraldi S. Kaldalóns
který má tak lehkou ruku
že tvořil z Ničeho
a za sněhu pil víno
bylo bílé
Pil bílé víno dokud byl čas
V Rejkjavíku
Sníh
který opustil labutě
na jezeře v Rejkjavíku
měkce odíval záliv radnici a hřbitůvek
až z toho byla bílá knížečka
Na bílém hřbitově
běhala bílá kočka
se zvonečkem na krku
led na stromech
jemně cinkal až do žeber
Byla tam náhrobní deska
s jediným slovem
M U T H E R F U C K E R
Tady se zastavil šikmý sníh
J
On to teda psal trochu podobně, já si něco (musel) přikrášlit…
|