noc unavená až     na samotnou

zírá jen stínem nicovaté tmy

hladové okno za studenou plotnou

s osleplým bubnem na rytmy

unavil jsem tu pyšnou noc

tavením fresek plyno bytí

venku se veselilo pošmourno

motýli  pláli z nočních slitin

smrtihlav přítel hladil křídly

kontury promarněných slov

v koši se s vajgly mísil v prach

sedal si na zviklanou šikmou židli

co metafor dnes beznadějí prostě   neprošlo

co prošlo      střeží svou báseň       v letmých mimikrách