Tíživé obrazy ze snu
za dveřmi do sebe uzavření
vše pohyblivé zůstalo tam venku
za skleněnou stěnou
betonové schodiště stoupá
neznámo vzhůru
sedím na prvním schodu
zády se opírám o modré zábradlí
den se smráká
padajícím šerem problikávají
městská světla domů
některá jsou oranžová jiná
bledá
občas je překrývají
větve hrozivých stromů
za zdí stojí osamělá židle
prohnuté opěradlo se usmívá
připravené vítat nově příchozí
však dávno nikdo nevstoupil
kdo by to kouzlo zrušil
a tak stále na prvním schodu
bolavými zády podpírám sny
obtěžkané vidinami
dveře jsou průhledné
ale zamčené
---------------------------------------
|