BOŽSKÉ TVÁŘE PLANET

(ideální je pustit si souběžně cd „Space“ Jimmy Cauty The KLF + The Orb)

URAN (Úranos)

Na počátku byl Chaos: prázdnota zela do tmy a tma do nicoty, nic nemělo tvář. Z Chaosu povstala Gaia, Matka země, a ve spánku porodila syna, jehož jméno znamenalo Nebesa. Matka i syn splývali v bájné jednotě, syn oplodňoval matku deštěm a zem vzkvétala. Nebe bylo svobodné a volné. Před nikým se nesklánělo, protože nebylo před kým. Nikomu neskládalo účty, protože nebylo komu. Úranos tvořil a hrál si a Země spočívala ve vlání jeho hry.

Z jejich svazku vzešli potomkové, Kyklópové s okem vprostřed čela. Uranos zavrhl své zrůdné děti, spoutal je a srazil do Tartaru, nejhlubší propasti podsvětí. Pak se zrodili Hekatoncheirové, storucí obři, a následovali své bratry. Konečně se narodilo dvanáct Titánů. Gaia v obavách o jejich osud a v žalu nad ztracenými dětmi pobídla nejmladšího k činu. Titán Kronos od ní vzal srp a uťal Úranovo mužství, jeho plodnost a nespoutanou moc. Úranův úd – neomezená potencialita tvorby – padl do oceánu. Z jeho krve vznikly Erinye, šeredné bohyně pomsty. A z mořské pěny, ze semene zmrzačeného boha, povstala nejlíbeznější dcera nebes, Afrodité aneb Venuše.

Úranos zrádného syna proklel. Nezemřel, neboť bohové jsou nesmrtelní, ale jeho epocha se uzavřela a doba jeho vlády skončila.

Obrozenečtí Čechové mu připsali ženský rod a nazvali ho Nebešťanka. Planeta Uran byla objevena až roku 1781 a středověká alchymie ji tedy neznala.

Uran je princip kreativity a inspirace, deviace a svobody. Ze všech bohů, jejichž rysy na sebe vzal planetární systém, je nejvzdálenější lidskému světu, sám teprve připravuje terén pro takový svět. Je zrozen bez otce a matka mu bezvýhradně patří. Nezná břemeno poslušnosti ani tlak soupeření. Nic mu nestojí v cestě – je jen vzdušnou vůlí tvořit, prázdným prostorem fantazie, který může plnit ničím nebo vším. Jeho projevy jsou mračna, vítr, blesk z čistého nebe – efekty úchvatné a netrvalé. Létavice náhod jiskří po obloze a startují kdesi v chaotické tmě. Odpovědnost? A komu? Kauzalita? Ta neexistuje!

Občas se sám zhrozí svých nestvůrných plodů a bez zábran je odvrhuje, aby je neměl na očích. Této orgiastické svévoli musí být učiněna přítrž. K tomu se spolčí Země–realita a Kronos–kauzální čas. Kastrovaný Uran ustupuje nové formě jsoucna, která nastolí závazky a cíle. Na nebem oplodněnou zemi vchází lidský rod.

Uran – enfant terrible řeckého panteonu – symbolizuje tvůrčí dynamiku změn. Překvapení, úlek, výbuch smíchu, zkrat, krutost i zázračnost náhlých proměn, to jsou typické přeryvy rytmu. Kolmé starty i meteoritické pády – lety do nebe i z nebe – charakterizují uranský styl. Uran nás katapultuje ze všedního balastu zvyku. Nerespektuje řád. Všechno ne–řádné i mimo–řádné, asociální a geniální, výstřední i deviantní nese jeho stopy. Uran nezná průměr, na Gaussově křivce obsazuje oba extrémy.

V člověku je Uran všechno spontánní a bezprostřední, ony vrstvy duše, které nejsou zasaženy žádným pseudochytrým předsudkem. Mysl hustě protkaná teoriemi a pojmy, zhnětená výchovou a ztvrdlá konvencemi, si uchovává svá výsostná území. Jsou vymaněna ze všech prekoncepcí, nejsou závislá na logice ani na zkušenosti. Jsou nabita úžasnou tvůrčí silou a mají dar vnikat do problémů s dětskou samozřejmostí. Dítě neví, že něco nejde – a ejhle, dítěti to jde! Uran, nebrzděn vzděláním a nezatížen tradicemi, se ve vítězném Aha! zmocní pravdy s jasnozřivostí blesku. Jindy však stejně rychle všechno zmate, mysl zahltí prapůvodní chaos a zdivočelé nebe propadá nepříčetnosti.

Ve světě je Uran pánem všeho originálního nebo nečekaného. Vyžívá se ve skandálních dobrodružstvích a s veselou kuráží „strašlivého dítěte“ se vrhá do bizarních experimentů. V umění i vědě je Uran inspirací. Inspirace, doslova nádech, je nezbytná nebesky vzdušná složka všech nových nápadů a objevů. Tento výtržník má na svědomí paradoxy dějin, jejich nepředvídatelnost, absurditu a nedůstojnou směšnost. Historie se v jeho zorném úhlu jeví jako happening.

Jeho vnuk Neptun fascinuje hloubkou a Uran tím, čím je uhrančivý prázdný prostor: závratností nekonečných možností. Je oplodňující i bezohledný, nechává po sobě trosky byvších struktur a kuriózní vynálezy pana Semtaťuka. Obojího se lze bát, nad obojím lze žasnout. Uran je výtržnost i vytržení – extatický vpád do nové sféry chápání.

V řeckých mýtech najdeme dva otce, kteří se zbavují svých dětí. Saturn z obavy před budoucnem a Uran z vášně pro budoucnost, z posedlosti tvorbou, která zavrhuje všechno už jednou hotové. Paroduje klasiky a kácí modly, dovršené dílo ho už nezajímá a horečně se vrhá k tomu vznikajícímu.

Uťatý Úranův úd – symbol omezení neomezeného, korekce fantazie realitou a časem – zplodil dvě doplňkové představy. Odvrácenou stranou jsou Erinye, divé a děsivé bohyně pomsty, obraz nesmířené agresivity. Světlou stranou téže metafory je Afrodité, extrakt půvabu a slasti, aura milosti kolem všedních jader věcí. To jsou dvě tváře uranské svobody v člověku i lidstvu – nad hutnou skutečností země sklenutého nebe, vědomí ve stavu beztíže.