VÁHY

Lhůta je cca 21.9. – 20.10.    vládce je Venuše, živel je vzduch

Visutá zahrada

na dvou křídlech dechu

Zpěvem se propadá

nádech do výdechu

Naslouchám znamením

Nebesa se čeří

zásnubním mámením

duhového peří

Chvěju se na vahách

z bázně do naděje

Ó Evin jazyk vah

I rajský strom se chvěje

Je krásně. Mírný svit slunce hebce zahřívá zrající plod. Letní úpal je pryč a mrazy v nedohlednu. Jablka se lesknou. Svěží vzdoušek Vah je prostoupený vůněmi.

Vývoj se v každém znamení něčím obohatil. Panna mu dala smysl pro povinnost. Váhy mu dají smysl pro krásu.

Váhy jsou znamením slasti. Zahrnují celou škálu od prostých rozkoší těla po nejsubtilnější fluidum lyrického sonetu. Jsou tou chvílí ve vývoji, kdy se jablko – dosud zelené a trpké – nalévá červení, sladkostí a vůní. Už není jenom plodem, je půvabem, lahůdkou, reklamní značkou stromu. Stává se svým vlastním poetickým výrazem.

Ale Váhy mají ještě významnější úkol, a to harmonizovat. Jejich misky symbolizují věčnou rozepjatost existence mezi protikladné póly. Mezi klad a zápor, ano a ne, muže a ženu, sílu jang–jin, tak a naopak. Když jsou v rovnováze, všechno bytí vzkvétá. Každá výchylka budí nepokoj. Váhy jsou zásnubním tancem rubu a líce. Jejich posláním je udržovat soulad – soulad jako krásu i soulad jako mír.

Člověk–Váha dostává do výbavy extrémně křehká vnitřní vahadla. Aby splnil roli harmonizátora, musí disharmonii citlivě vnímat. Aby toužil po klidu a stabilitě, musí ho zmatek jitřit víc než druhé. Musí mít v sobě cosi labilního, co při konfliktu spustí poplach. Váha má velkou potřebu pohody.

Jsou vlohy, které nám slouží nebo škodí podle toho, jak s nimi umíme naložit. Citlivost je danajský dar pro člověka, který se jí jen bezmocně vzdává. Pak je to tvor neklidný jak vodováha, rozrušený dotekem i slovem. Reaguje na sebeslabší podnět jako příliš měkká spoušť. Neschopen ovládat svá jemná vahadla je nestálý v názorech a náladový v citech. Létá ode zdi ke zdi, z extrému do extrému, denně zmítaný novou krizí. A mučen neklidem zvenčí, nechtě ho násobí jako ozvěna.

Dobrá Váha chápe, že se nesmí nechat usmýkat. Učí se využívat vlastní vlohy. Neočekává pokoj pasívně, ale aktivně ho tvoří. Vědoma si toho, jak zle snáší válku, učí se zajišťovat mír. Vychytává zárodky konfliktů jako brankář góly. Zralá Váha je pravým darem pro své okolí. Obemyká ji vlídná aura klidu. Říkáme: „Takový milý člověk!“ a ani nevíme sami, proč je nám tak dobře v jeho blízkosti.

Ve světě konceptů a vztahů to Váha nemá snadné, protože myslí příliš komplikovaně. Vše do ní vstupuje dvojmo jak do Noemovy archy. Nemá přímou jednolitost Býků. Vždycky má sklon hlasovat pravou rukou pro a levou proti. Ne z vypočítavosti, ale protože zná zrádnost jednoznačných řešení. Váha váhá. Na obou stranách barikády bývá díl pravdy. V hlavách slabých Vah panuje krutý zmatek. Moudrá Váha má skvělé předpoklady k jemné a vskutku syntetické filozofii.

Ve Vahách se upevňuje smysl pro spravedlnost. Civilizovaná justice ctí heslo „Audiatur et altera pars“, budiž slyšena i druhá strana. To je životní motto dobrých Vah.

Váhy, druhé znamení Venušino, jsou jednou z výrazných sfér umění. Zemský Býk dal vznikat spíše kráse tvarů, zde je domovem krása slov a zpěv. A ovšem erotika, umění lásky. Dva odvěké protiklady, muž a žena, najdou křehkou rovnováhu na principu půvabu a požitku.

Slabina Vah tkví v nadužívání. Nikdo lépe nevychutná životní slasti. Váha občas rezignuje na své hlubší šance a místo aby žila, tak jen užívá. Má až příliš hladký povrch elegance. Protančí čas v luxusním oparu zábav, smění ho za hezké věci a v nejhorším případě sklouzne po skluzavce drog do jímky od močůvky.

Váha ví, že život je i rozkoš. Musí znát míru, aby se rozkoš nestala jedem nebo břemenem.

Z Vah, které nikdy nedozrají, je zlatá mládež všeho věku – bezcílní požitkáři a nervózní otroci hesla Užij dne! Zralé Váhy jsou drobná ohniska životního kouzla. Jsou smírčími soudci lidské společnosti pospolitosti. Jsou vůní vzduchu a jejich milý úsměv je mírovou smlouvou mezi extrémy.

TAK MLUVÍ VÁHY:

Lidská velikost netkví ani v nahromaděných pokladech, ani v ničivosti zbraní, ale jen v právu a spravedlnosti.

(Mahátma Gándhí)

*

A my říkáme:

Dejte šanci míru, dejte šanci míru!

(John Lennon)

*

Ano: člověk je vlastně přibit – jako Kristus ke kříži – do průsečíku paradoxů: rozpjat mezi horizontálou světa a vertikálou bytí, strháván beznadějí pobývání z jedné strany a nedosažitelností z absolutna z druhé, balancuje mezi trýzní z neznámosti svého poslání a radostí z jeho naplňování, mezi nicotou a smysluplností.

(Václav Havel)

*

Už jednou, ozářena bleskem,

zrodila se z hebké pěny

krása ženského těla.

Chtěl jsem být básníkem českých žen.

Do vlasů jsem jim vplétal

mandorlu ženství

a zalykal se rozkoší.

Ženám líbal jsem nohy.

Z tohoto milostného mýtu

žil jsem po celý život.

(Jaroslav Seifert)