BÝK   

Lhůta cca. 21.4. – 20.5.   vládce: Venuše  a živel: země

V husté teplé těžké hlíně

leží klín a úl

A v tom úle a v tom klíně

prostírá se stůl

V čele stolu kněžna celá

samý drahý skvost

Ztěžka sklápí víkem těla

Adamovu kost

Trochu se jí točí hlava

jak se točí svět

Od kořene stoupá láva

míza krev a med

Nová inspirace už je zde. Jiskra vzniku letí světem, viditelná všem, kdo vidí nově. Teď je třeba ji uskutečnit tady a teď, v plné realitě. To je úkol Býka. Býk je první uskutečnění.

To, co bylo jen nápadem, se v Býku stává tělem. Co bylo výšlehem ze tmy, dostává konkrétní tvar. Býk obaluje čirou možnost hmotou, buduje pevné formy a zajišťuje přežití.

Z prázdna se noří Matka země, Mater – Materia prima všeho stvoření. Býk je znamení zemské a představuje náš fyzický svět. Byl-li Beran ohnivým semenem budoucnosti, je Býk kořen přítomnosti, mocně zapuštěný do hlíny.

Člověk–Býk je jiný nežli Beran, protože jeho místo na spirále vývoje je dál. Bude mít jiný úkol. I on na svou uskutečnitelskou práci potřebuje plno vůle. Proto i on dostal rohy, ale jinou vůli než tu beranskou.

Býk je pomalejší, vytrvalejší a houževnatější. Má tvrdou hlavu na mohutné šíji, uvyklé na těžký náklad. Má sílu tahouna a vitalitu rváče. Nevznáší se, chodí po zemi.

Jako všichni reprezentanti živlu země je to člověk pozemský. Dobrý býk má vlídnou vůni rodné hroudy a je z lidí, jimž se říká zemití. Má zdravý selský rozum a umí vzít za věc. Postará se o to, co je třeba, a je neúchylně poctivý.

Špatný Býk není zemitý, ale přízemní. To je hmotař nejhrubšího zrna, pro nějž je život zbožně tržní směnou a nezvedne zrak nad nízký obzor zisku. Dobrý Býk je tvůrce hmotného bohatství světa, špatný Býk pouze jeho konzument (křečkové a sysli…).

Vládne zde Venuše–Afrodité, paní krásy, lásky a smyslové radosti. Býkům vděčíme za mnoho radosti i krásy, za chléb i za záhon růží, za mistrně vykroužený džbán i za obraz. Z jejich řad vycházejí malíři a architekti, ale i rolníci, pekaři a krejčí – všichni, kdo obrazně i věcně berou hmotu do svých rukou, aby se v tomto světě vůbec dalo žít.

Býk mívá sílu jednoduchosti. To není otázka intelektu. V Býku jako kdykoli jindy se rodí prosťáčci i géniové, ale i býčí génius bývá „jednoho ducha“, je veden plodnou silou prostoty.

Býkovo srdce tíhne k jednoznačnosti. Když miluje, tedy miluje. Když nenávidí, tak nenávidí. Nic mezi. Žádný polotón, šerosvit a rafinované hry citů. Když už, tak už! Štěstí sálá, steskem pukne skála. A když se Býk hněvá, radši mu uhněte z cesty. To se i klidný tahoun mění v zuřivého býka arény.

Podobně býčí rozum chápe problémy. Vidí je v celku, ne roztříštěné do detailů, v úderně jasném reliéfu a ne v matoucí vnitřní jemnosti. Pro Býka je všechno tak či naopak. Někdy je přesný. Nedá se splést jalovými žvásty a jde otázce přímo na kořen. Jindy dělá chyby. V touze po kompaktní pravdě téma zjednoduší a nepostřehne rozpor skrytý pod povrchem.

Co však potřebuje nejvíc? Být si jist. Má-li svou jistotu, je takřka neporazitelný. Jak pohádkový obr čerpá sílu z Matky země. Potřebuje dotek reality – jako nevěřící Tomáš musí do rány vložit prst. Jeho slabinou jsou pochybnosti. Všude tam, kde nelze říct ano či ne, kde děsná nejasnost světa bloudí v paradoxech a na žádné absolutno není spoleh, tam Býk slábne v kolenou. Ztrácí půdu pod nohama, neví čemu věřit. Obr je hříčkou větru jako padající list.

Dobrý Býk je otevřený člověk, špatný Býk je nehorázný hulvát. Ale oba stojí k nepříteli čelem, neintrikují a nevrážejí do zad nůž. Na život s dvojí tváří jsou příliš jednolití. Býk je beztaktní či přímý, ale neumí být diplomat.

Nejtrapnější forma Býka je konzumní primitiv. Nad jeho oponou je napsáno „Já sobě“, musí mít vždycky pravdu a užívá svou přímost jako jeskynní mužík kyj.

Ušlechtilý Býk je solí země. Je vroucí a ryzí, spolehlivý a čestný. Vlastní silou nadlehčuje naše břímě. Zůstává po něm zlatá linka krásy a jeho náruč nás drží jako pevný štít.

TAK MLUVÍ BÝCI:

Způsob výroby materiálního života podmiňuje sociální, politický a duchovní život vůbec. Bytí lidí není určeno jejich vědomím, naopak, jejich vědomí je určováno bytím. (Karel Marx)

*

Nemáš nekonečné bohatství, má trpělivá, snědá matko prašná země!

Dřeš se, abys naplnila ústa dětí, ale jídla je málo.

Nad tvými výtvory krásy se vznáší slzná mlha.

Vliji své písně do tvého němého srdce a svou lásku do tvé lásky.

Budu tě uctívat prací.

Viděl jsem tvou něžnou tvář a miluji tvůj chmurný prach, Matko Země.

(Rabíndranáth Thákur)

*

Nikdy tedy neříkej jako někteří: Hmota je vyčerpána, hmota je mrtvá. – Až do posledního okamžiku všech věků hmota bude mladá, bující, jiskřivá a nová pro každého, kdo chce.

Jak krásný je Duch, když vstoupá vzhůru, ozdoben bohatstvím Země!

Koupej se ve hmotě, synu člověka. Ponoř se do ní tam, kde je nejprudší a nejhlubší. Potýkej se s jejím proudem a pij z jejích vln. To ona kdysi kolébala tvoji nevědomost – a ona tě donese až k Bohu!

(Teilhard de Chardin)