LEVITUJÍCÍ TŘEŠNĚ
šel jsem po nažloutlé cestě
mezi klasy urnových hájů
mé kajícné zorno uvidělo dva rudé body
nehybně trčící v prostoru
„to jsou jen levitující třešně“ ozvalo se
hm … jenom …
jednu jsem“utrhl“
schoval ji v kapse
druhou nechal poletovat
v té době bylo všude mnoho hmyzu slunce se krylo v metrových zákopech
ve válečném stavu
VŠUDE TICHO
v zimě jsem seděl u ohně
a lidé si povídali o červených bodech na nebi
řekl jsem „ to byly levitující třešně“
sáhl jsem do kapsy
a chtěl ukázat důkaz
vytáhl jsem červenou dlaň
lidé se na mne podívali
smekli klobouky
je to už rok co mne zabili
věděli to všichni
JEN NÉ JÁ
........................................................................................
POZN.
MŮJ PŘÍSTUP K POEZII:
-
poezie je pro mne život
-
báseň se snažím napsat v moment co mne napadne – a dále ji neupravovat
-
snažím se zachytit pach okamžiku / myšlenky
-
poezie je pro mne TEĎ – s překlepy, s chybami, se špatnou gramatikou ( jako když se člověk přeřekne nebo řekne něco nevhodného, také to nelze vzít zpět )
-
báseň je mé plátno či hudební nástroj
-
občas je celá má báseň napsána jen pro JEDNO SLOVO
-
poezie je pro mne volnost, svoboda a individualismus
-
moje poezie jsem JÁ! NIC VÍC / NIC MÍŇ
|