takže briskně a nerozvláčně – jak je mým dobrým zvykem….

Po zeleným značení lze u nás udýchaně dolízt až na hřeben Hůrky, tam pojísti něco z baťůžku, napít se pod ostrohem z pramínku,
k němuž se váže divná pověst, kerou zde nemíním analysovat - (ikdyž by to bylo fakt zajímavý)
a osvěženýma očima zvědavo dívat se na náš městysek, uprdelenej
v údolíčku zchátralým.
Bejt tu loni, viděli byste při správným natočení krku vlevo Lískovu pilu, leč ta po zásahu Posla Božího vzplála z neděle na pondělí
a dodoutnávala až do čtvrtku, hlídána starým obětavcem Korbelářem v helmě hasičský – takže letos z pohledu na pilu nic!

Vedle čpí malebná mokřina, místními též zvaná Mořský voko – však při pohledu bližším by pozorovateli oko ani pro slzu nezbylo – tolik malebnosti, žeby 1 aji brečel nad čpící potěchou hehe….
dále zor náš uzorá fádní střechy fádních domků - bez historický hodnoty teda – domků, osídlených lidmi vesměs rovněž historicky levnými –
však z toho urbanistickýho blábolu vymyká se kostelíček svatýho Linharta (už jen to jméno že?), kerej má plačtivě cibulovou báň na věži, ana jest zakončena velmi vtipně třemi stranami osmiúhelníka oktogonovýho, jak módně zvrhlé móresy 17. století kázaly (teda po Kristu jo!)
Ve věži straší tři puklé zvony,a ty teda svou křáplou kvalitou zvonolijcům z tý doby teda moc propagace fakticky ne!...
šunty vodfláklý – chlubící se iba mrtvolnou výdrží v čase….

 
No - a vedle, kde přibit ku slovanský lípě starý rozcestník,
omšele upozorňující omšelým kurentem na hrbolatej start
t.zv. "deutscher Weg" (německá cesta jako - to eště když Sudety osidlovány neprozíravě vyzývavě korunovanejma Václavama a jinejma hrdinama senilního Jiráska kolonisty pilnými - leč nečesky německými)...
tak tam, úpěnlivě zaseknuta do historie rovněž, tak tam vrávoravě stojí fara s údajně renesančním krovem –
krytina prej z renesančního eternitu, a ten je věčně a věčně vyměňován, (když sou teda sbírkový prachy farníků lkavých držgrešlí pokopě….
Jináč iba ipa na zalepení, by při přeprškách nevzala Křížová cesta
v interiéru zasvé. (malována Brandlem v jeho výsostně kýčovitý stylisaci... odfláknutě, jelikož von tehdá chlastal, nedbaje úcty
ku svýmu Géniju!....)

(vo obyvatelích fary přinde eště pár mých výstižných řádek)
 
Nutno mi pro úplnost vyjeviti, že při stavbě schodiště na věž kostela bylo použito Umrlčích Prken …ze všech rozcestí i vod kapliček malebných, a kaplnky nyní bez prken, jelikož tato slouží točitě až pod cibuli.

(tolik pro představu hltavcůčtenářů písemných zdrojů - jako nechť neopomenu podstatné)

Vo keramický manufaktuře, co prej byla v provozu sloužícím eště
do počinku 20. století (po Kristu!) nepíšu -
bo po ní slechunidechu.

Ale dou historický chýry, že za kopcom oproti, tam co je zbořenisko, že tam jako respicient celní stráže slúžil jistej Němec… jako Josef křestně a Němec jakože přijméno…jeho manželka jako teda

s přechýlením –ová… že teda Němcová -křtěna Božena – prý rovněž spisovatelka, čerpající z krajiny nápady pro spisky – ta sa vrtala v luďoch…

v čomž mi je i blízká – pokud teda pověsti nelhou - esli vůbec žila…. víte jak si lidé dovedou vymejšlet - leč traduje se, že aji žila a aji ssála moudrost
z občanů, jichž v tý době (historicky ověřeno) zde žilo duší jako 837 v jednom stu třiačtyřiceti číslech – jakože v barákách tohoto množství
(než je vobešla šecky- tak prej souchotě a nachlazení a umrla)
vona nebo nebo Mácha? –
dyk je to jedno…. taky čerpal z krajiny….- ale to bych zabíhal do přílišných theorií… fakta sou nutnější!)
tak tedy Fakta bo nutno jich….
 
Z Hůrky – bych se navrátil slovně úsporně k barvitýmu panoramatu… lze vidět naproti na kopcu
(za kerým ono zbořenisko, jež svědkem útrap naší paní Boženy, těch útrap, co jí nadělil její neruda zapšklý… teda nerudný choť její -
choť aji já spoznám Nerudu… von jako taky spisatel)
Bóže, vrátime se k tomu kopcu brdečku jo….

Zajimavej vjú pro zchvácenýho ctitele krajinopohledů...
poutníčka s mapou, kerej sa drbe na poštipaným lejtku
a mapa ve větru plácavě a busola zapomenuta pří močení v papradí a von oko poulí, by se chytilo kóty nějaký a ejhle...
Brdek kýs hohoóó...
a na něm oko poutníkovo spočne napíchnutě, jelikož silueta této dávně vyhaslé sopky s nepropadlou kalderou je ošpičatělá objektem, kerej aji blbýmu připomene phalus…..
proč tomu tak, osvětlí kronikářův zápis tento!

Romantická duša by konstatovala neprozřetelně naprostý
a idylickyromantický charakter této krajiny i obyvatel regionu romantického – že jako měšťanovstvo a aji rolnictvo okolní – semtam hrnčíř…dřevař…pěstitel lnu..a tkáči kadleci…a vůbec že idyla…

však jakýto omyl! – Krade se zde!!!…
A hrubě se krade…
a skrze ono lapáctví aji phalus onen na sopce vystydlé.
 
Rmutno mi psát, nečervenaje se rozhořčením…
bo Janíčkovi Všerubskému ukradli všecky jeho ženy!
Což je sice nezvyklý lup, leč zaprotokolovaný úředně…
i mnou zde bude vypsán, včetně motivů, jež vedly ke krádeži -
a komu že to posloužilo a proč…takový gróúvahy, nekladoucí si náročný nárok na crimistory – leč  za jí ma vý…
(jo - iba ostřím paměť a ceruzku slinivou, by všecko a pečlivě mnou!)

Osádka fary již popsané čítala maminku Janíčkovu paní Všerubskou, která coby pilná žena hospodyňu dělala falářovi Jiljímu Všerubskému, jemuž byla zároveň i sestřenicí… von si ji jako vdovu vybíravě vybral, že jako v rodině se krade minimálně-  (ještě bude zmíněn jeho nesvatý charakter teda!)
 
a syn její milený tam pobýval - Janíček, který nucen aji ministrovat
a máchat kadidelnicú, jsouc navlíknut v komži srandovní a držal babkám pod bradama blýskavý taléřek, když ty skoronebožky
hltaly Tělo… že jako svěcený pečivo nekvašný…
a sem tam Janík aji tu krev dopil...(kluk hehe…) - ale jinak byl bohabojný a zvídavý k hrdosti maměnky a ze školy měl zapožičaný microscop k bádání zvědnému a čuměl na slupky cibulový
a na přejetou žížalu a pozdějc na poluční spermie…
hlava otevřená všemu teda…a když si rozbil patelu, aji na krvinky čuměl- aji na strupy ve zvětšenině - (neplíst s Filmem dávným jo)

No a jednou farář s křikem, že třeba hubit mravce Faraóny….
že mu nalezli pod klekátko při nešporách…a že se drbe
a oškliví si je- a nemuže se soustředit na svatý lkaní….
a von je teda Janíček sesbíral a udělal si formikarium…
(Formikarijum - divný slovo…alespoň tak mi to řečeno jednou jeho maminkou) ale nešť…
a naivně se jím pochlubil velebníčkovi a velebnej nemeškal a hodil jejda ho do močůvky -(ne kloučka, chtějícího spoznati taje pracovitý farmy … jen ty nešťastné bezobratlé)

A u tohoto kineticky výraznýho gesta nesvatě klnul sluha boží,
že jako že žádnej Aegypt při modlidbách nesnese….
a tak zamezil Janíčkovi v klukovským bádání a Janíček sa poddal afektu pohnutí vnitřnímu a křip zubem sykle a zanevřel na ministrování… a vodtáh se aji vod katolictví a když dospěl aji pohlavně a taktéž duševně,tak zjistil, že Víry mnohdy třeba
a ber kde ber….
a když sa študiem ujistil, že Aegypt již passé ve formě starobylé, tu inklinoval k religii novější i stal se ve víře horlivě arabským…
jakože vyznavač Allaha-moslim…

 
I vykonal pouť do Mekky, brblaje šecký Aegyptský pouťový říkadla
u teho a získal titul Hadži (a psal sa Hadžiján – a měl diplom z pútě psanej po arabsku těma červíkama co se čtou z východu na západ…von se naučil aji teda tuto kulturu- alespoň v hrubém nástinu)

A sehnal si sedum ženštin bo moh…- něco z Albanie…
něco z Kosova… jednu Tunisanku aji splašil…
aji jednu Rusínku, co konvertovala z řeckýho křesťanství
k muhammadovi… tu bral, bo byla blond –
von jako všehochuť jak v ochlupení, tak ve věkovým rozptylu…
ale sjednocený ve víře jo…a žádná přes šedesát…
(možná jedna - esli ta odezrále odrodilá Židovka s vysedlou lopatkou, kerou maskovala rafinovaným střižením šatů- stejně nepomáhalo!)….

To víte… pozdvih v městysi skoro pogromovej, leč nesměrován jak zvykle antisemitsky - byl motivován nevůlí davu, že jako ctihodní davové, kerý dovedli eliminovat německej vliv na pohraniční školství
a všeci jako chresťani a včil majou musulmana na krku aji
s ženama...a co když natalita v kritický lajně - vony sa budou neznabozi ešče množiť???!…
 
Leč Janíček Hadžiján sral na šuškandu nehumánní a aji mešitu vystavěl na kopcubrdečku…(sem se zmínil vo falusovým symbolu, čnícím až k sedmýmu nebi Prorokovu…)
Taky tam Janík docházal a svolával muezzinsky věřící k motlitbě
a jeho ženy hnéd koberečky tébichový a do dřeepukleku
zadkomhore směrově k meteoru posvátnýmu v Sa-údech…
vše probíhalo dle súr…aji dle svatý Koránský bichle!

Janíčkova maminka, paní Všerubská…tá dávno resignovala, protože věděla, že kluk má hlavu po nebožtíku tátovi…
svéhlavou palici heretickou…

Ale velebník Jiljí v konání Janíkově oprávněně viděl rouhání vůči středoevropský tradici náboženský….
a když mu v této problematice ani nuncius fra Angelico Filippo Lippi nepomoh radou ni skutkem… tu farář Jiljí se stal Koniášem (sic!)…
A zosnoval únos a krádež těchto žen polyandrických….vše za pomoci věrných farníků…
 
A Janíček jednou ráno zjistil, že nikdo (ŽÁDNÁ) nevaří a nedojí
a nevytírá předsíň – ba ani k němu nepřilehne libidósně…
že šecky baby fuč fuč fuč…

Tak sa aji Hadži vyvředil, že co to ??!!! – ukradli mi je? UKRADLI!…. leč nevěděl Janíček, že sou uskladněný na opuštěný faře
v Horní osadě….bo Jiljí se tvářil jako svatej za vískou…že neví vo tom nevěda- (bezcharakterní sluha boží- najprve Faraóny a včil Musulmanky zlikvidoval)…

I zalkal Janík, bo shánět novej harém je makačka - a na to mu sil nezbylo, bo aji ostaral do šedivý moudrosti chátravě péčí
o tento shluk kýt babských -
(šak obhosodařovat sedum tépichů… jejda!)---

 
Falář si mnul jemný dlaně, že Janíčka musulmanskýho nasral nekřesťansky… leč Janík to vrozeně vtipně rozetnul…že jako přesedlal po no vu hehe!

Dal sa na Himalayskú odnož Buddhisma….
co voni stále ÓMM a gongy a ty trubky mniší u oholených hlav
a šecko župánky v koloru šafránu a modlitební mlejnky a cáry praporků a vystačil si aji sám bez bab, jelikož meditoval
a tratil povědomí o jsoucnu reálném a iba sledoval hnutí pupíku, by sa koncentroval břušně…
no Svatej Muž…
mešitu přestavjal- dokud mu zbývaly síly… teda už ne mešita ale
Věž Mrtvol jako….

A když zjistil že umírá- bo mu tak souzeno jako každýmu genově… moslimnemoslimnebuddhistabuddhista! -
tak poprosil svoju neščasnú maměnku, by ho rozsekala na kúsky pro supy… ale až vydechne synovsky vposled !!!!…
bo mama ku stáru už zmatkovala…tak proto ten Důraz…
bo stařenka při svý dobrotě senilní by ho čtvrtila,
vedouce s ním eště dialog – jak ju znal…

A taky že jo… vona si to zapametala a když ho felčar prohlásil nebožtíkom, šla pozústale za řezníkem Maryškou a s jeho pomocí udělala zabíjačku karovú pro ptactvo mrchožroutské…
že jako Poslední Vůle Synova….
ale supů se nedostávalo v pohraničním hvozdu….
ba ani krkavců… tý krákali Nevermore jinde…

A čtvrcenej Janíček hnil a šířil zápach – sa to táhlo luftem
až do vnitrozemí podél meandrující řeky tak intensivně, že radnica v Hradcu bednila fenstry….
Tak dojela kompetentní držka z Hradca - jistej Koch přes bacile fušující- a ten po mdlým průzkumu že jako zarazí agresivně
tu nečistou kulturu… poslal tam asanačněderatisační četu
(v gassmaskách by omdle neomdleli)….
a posléze konstatováne protokolárně že (gotzajdank) -
vše vymeteno….
Řezník Maryška Lumír pokárán že ať se věnuje dobytku
a ne Himalayským zlozvykům…

Farář Jiljí Všerubský agilně pronesl licoměrný Slovo boží z kazatelny… že nutna Nová Sbírka… a když ovečky reptať vrtnokolenově sobecky počly, že střecha přece opravena…tak upřesnil, že budou mít
k potěše alpinismu vlasteneckýho nově proponovanou rozhlednu
(z teho phalusa)…

i Vížka Mrtvolná přestavěna ve Věž Vyhlídkovou…
schodiště z kostela sneseno, bo zvony stějně věčně prasklé….
A ta Umrlčí Prkna mohla učiniti…(ikdyž s křížkom po funuse)…
zadost svýmu názvu… vedla až na špicu rozhledně,
z níž však nikdy nevyvanul pach zešrotovanýho Jeníčka
(bo aji ta četa deratizační fušovala a když jim padla tak sa zdejchli - známe sa šeci... Čechové)...

Nahoře za zábradlíčkem u plastický mapy a nefungujícího dalekohledu kerej iba groše polykal a nic!... jak zůstaly ty dilatační štěrbinky- tak v těchto kavernách ostaly zvyšky úponů svalových, ve švírách zapadlé no)…..

Jen maminka paní Všerubská se vždy vyštrachala po těch umrlinách až pod nebe a modlila se za synka tři Zdrávasy vždy…
a nějaký Otčenáše…
a točila modlitebním nemasovým mlýnkem k uctění nešťastníka
a nic ho necítila, bo měla stále rýmu…

Jen žal cítila….- a jednou již prý ani neslezla… a nikdo ji nehledal, bo na rozhledňu nikdo nechodil….

šak co by viděli… ??!

Vás na protějším kopcu Hůrka…udejchaný po výstupu…
a na druhý straně rozbořenisko po familii nějakých Němcových… -
 
a za to platit ještě vstupný???

po schodoch vrzaných?