Dojedli zbytky koních hřív,
dopili poháry ambrózie.
Vyhodili maso z andělských křídel,
skrz na skrz spálené atmosférickou vášní.
Zabavili nám sbírku cizokrajných veršů.
Proluka noci,
usínající nokturno.
Pro tuto chvíli jsme patřili jen sami sobě.
Oblečena do svůdného prádélka,
utkaného prvotřídním pavučinovým vláknem,
hleděla si na mě tázavým pohledem
svých šesti očí,
jakoby ses ptala,
co je to za hluk tam venku,
jakoby si věděla o agentech a o štěnicích,
lezoucích pod zažloutlými tapetami,
v té chvíli tvářících se
do spikleneckých květinových motivů.
Stále mi nechceš rozumět,
když opatrně mluvím
o plachosti.
|