VAJÍČKA AŤ STOJEJ KLIDNĚ STO…
Občany zvoleni, hovoří dlouze a není jim rozumět, arci
Každý by měl vědět, co je košér a co šit
Mýt si ruce, říkat dětem pravdu a tu a tam se trochu opít
A pak, za čas, zase ne a pak zase znova
Ctít Feng Šuej, hvězdy, svobodu v kalokagathii
Nemyslet si, že když je ticho, takže se nic neděje
Chodit na výstavy, vědět, co si myslí oni a pak i ti jiní
Těšit se do divadel, tušit, co povívá a co se už jenom chvěje
Trochu psát, krapet malovat, sportovat, jíst vitamíny a nezřízeně milovat.
Veskrze tohoto jest pak vize a také předpoklad, že neumřeme jaksi
„evropsky nenaplněni“.
/kdosi v 17:55 vykřikl 27.8.2012 tlumeně v ulici U Sraré školy „Vivat“/
A že občan nebude jen tak po oblacích špacírovat
A že pak, to snad v debatách bezostyšných,
Promyslí, myslím nás, tedy ti, co ještě jsou
A budou rádi snad na světě, když nebudou číst dějepis, opět tedy ti, co ještě žijí
O mrtvých jen dobře.
Rozkošné akty a nic už ne „ad acta“.
Nepropadat vteřinám, kochat se názorem, laskat lásky, hříchy
Trpět svými dny a s rozkoší jíst nezdravá a tučná jídla.
Havel, Hrabě, Holan, Halas a Hašek.
Promlouvali a bylo k zamyšlení
Teď, sic s perfektní artikulací
/až na šlechtické výjimky/, je sice slyšet hlas
Jak vytí vlků, leč, ve slovech o slově je duto a za poplužním dvorem už nic není…
Jen plyne čas a ucho naslouchá jen tichu
|