všem top-prasátkům zdejším tuto perlu hážu :-)

prchavosti (z obecní kroniky)

malej a poněkud obtloustlej - von teda řikal že sporej - ale to sem ho nechal utoho...... byl jindřišek motyka.... svátečni maliř a ctitel frankovky aji...   kolikrát já ho pozoroval u stojana, kterak s jazejčkem v levym koutku svy huby pečlivo kydá na paletu pigmenty třený - čuchá s rozkoší k tinktuře volejový a prohlíží ředidla - esli nedajbože neprchají v předtuše hrůzy, co hodlá povstat za onedlho na našepsovanym plátnu... já teda neprchal - iba som ho očumoval dychtivo, jelikož von vodkoukal gestikulaci aji choreografiju majstrů stary holansky školy a tuto provozoval jsa poliben múzou a pro sicher aji frankovkou pocelován... a dycky -- kruček dva dozadu... mhuř na voku... štěteček pod okolorovanym palcem v pokrčenej paži v luftě zkoumal úhly aranžmá modelovyho... však baby nemaloval byv cudnej nadmíru... iba zátiší... cibule---hrnce---starej ubrus atak... pečlivo rychtoval rekvisitky ruzny na desku, dbaje osvitu přiznivyho by struktury byly čitelný a polostíny se rovněž tež se stínama celejma nesměly dostat ve při... za dvě tři hodinky jsem již chápal tu paniku tekutin prchavých, které se musely trpně stát svědky zrození díla malířova- leč já byl dobrovolně vytrvalej a otrlejší acetona.... Však som sa raz nechal nalákat a podnikl sem s motykou milým plenérovej rajz... aji sem se nechal přátelsky vystrojit a zásobit maliřom nadšeným- jelikož onen chtěl realisovat svou visi... dva malíři v krajině inspirováni jedním motivem przní tento každej jeden dle svyho temperamenta zvracenyho... to pišu iba s hyperbolickou nadsázkou, jelikož slovo psaný nemá bejt strohým popisem dějů, leč má tyto umocňovati sugestivním způsobem editory tak žádaným -- šak trh žádá svý a konkurence nedá ustrnouti.... Kdyby se v ten májovej pátek ožralej pohunek- jehož jména jsem sa nedopidil, jelikož nebezpečno buditi o poledňu spící proletariát... kdyby se teda tento chrápavec obudil - spatřil by dvojicu plenéristů, keři zalibně pozorují obliny jeho kraje... k stojanům skládacím kladou tlumoky cestovní a paletama šermujou proti proletavajícímu hejnu mušniček, jimž umění zkřižilo trasu, jež cílena byla na nos notorikův, kerej ve škarpě kvetl a svitil na cestu hmyzu zákeřnodotěrnýmu.... a kdyby  d u š e  krajiny sa zhmotnila a puzena zvidavostí riskantní kradmo nahlížala cez ramena patlalů...  aivavaivai... tož v hruze by si zastřela oči imaginární a křečovitě by uskočila, jata strachem - esli malujeme opravdu ju - a když jo, tak jak je to možný... býti nositeli takovy naivní suverenity s jakou sme deformovali rysy vlasti spanilý... leč vinko dozunknuto bylo a chápající slunce pokyvovalo na soumrak... proletář vrávoravě škarpu opustil a nevšimavo sa vydal hledati pohodlnější... a aji dvojica malířů skládala vercajk- jelikož krajina po zážitku nevšedním omdlévala - zmožena tímto a rovněž nocí omdlévala... tož za soumraku sa doplížíme do vsi, kde brafan na dvorku hospodářa burcuje, že kunstleři došli a co včil...zardousit nebo zahnat...!!? ále zviře nechápavý bylo tvrdo slovem nehledaným okřiknuto a umění chvála vzdána byla... šak sme temu sedlačisku projistotu nic neukázali, bo jsme nechtěli riskovat újmu jeho ni našu... aji sme sa nadlábli slaniny a syra... aji frankovkou sme odvetou zašermovali - což s porozuměním onen jíra přijal a posléze aji v komůrku zašel a slivovicou nás dorazil... a když půlnoční měsíc netrpělivě rozerval oponu mraků chmurných- jat zvědavostí kulisáka, kolikže diváků je v hledišťu... tož to sme boli už jako svině skarovaný tak, že luna zabědovala a škobrtla do propadliště času nočního a už nezřela, kterak jsme byli vlídnou děvčicou nadirigováni na slamník stodolovej, kde sme dozpivali pisničku sbirkovou, kerou sme načali pospolu s hospodařovym hrdlem- jež ovšem nyní resonovalo skřekem již ze sna opileckého... aji my sme zaklapli zpěvánek folklorní a nořili se do zvlněný chvilky mrákot snovejch, leč děvečka čilá hladinu snění zčeřila svou patou...  zvědavá dívka teda... ale aji takovy momenty sa mohou odehrát na púti kumštýřské néé.... leč ku hrátkám bujarejm k nevlidnosti čtenářů nedošlo, lebo jindřišek... cudnej jindřišek motyka teda - jsa potěšen návštěvou a nechtěje zarmoutit divku žhavenou -prostomyslně jí popisoval všecky finesy rychtování barevnejch pigmentů... a já v polosnu slyšel termíny - ...umbra... rúž vandyck... pruská modř... chromgelb.... ultramarin... veronesova zeleň... kobalt.... běloba titanová... tinta...   - šmarjá... co ještě tý děvečce vbiješ do něžnyho lalůčku   jooooj.... krapplak... karmin... indigo... minium... s i e n a  p ř í r o d n í.... a ještě aji kysličníky kovů motyka drtil v usínajícím pysku- leč holka zákeřno oklamána popisem fines, které jí ukradeny bejt mohly... teda dostala selskej rozum a myslim, že při brumlavym zdurazněni předností umbry a nebezpečí krakeláže  chvatně  zdrhla  z našeho bivaku.... a já slyšel jindřiška, kerej nevěda že nevděčná posluchačka již dávno lká ve svy komůrce... se propadal do svyho alchymistyckyho snění a barviva organická aji anorganická mu zažehávala duhu pod víčky............                                                    *