Vlhké barvy úsvitu vytvářejí modř prolínání.
Na jeho pijáku z mlhy stromy
vypadají jako botanické kresby --
vzpomínky se vrší, kroužek na kroužek,
sled sňatků.

Ani potuchy o potratech, ani o kurevničení,
opravdovější než ženy,
zasévají tak snadno!
Větří vánky, které jsou bezhlavé,
Zasuté po pás v minulosti --

Jen samá křídla, cizokrajné světy.
V tomto, jsou Ledami.
Ach matko listoví a sladkosti,
kdo jsou ti zbožňovatelé piety?
Stíny vrkajících okroužkovaných hrdliček, ale bez vábniček.

Sylvia Plath - Winter Trees

The wet dawn inks are doing their blue dissolve.
On their blotter of fog the trees
Seem a botanical drawing --
Memories growing, ring on ring,
A series of weddings.

Knowing neither abortions nor bitchery,
Truer than women,
They seed so effortlessly!
Tasting the winds, that are footless,
Waist-deep in history --

Full of wings, otherworldliness.
In this, they are Ledas.
O mother of leaves and sweetness
Who are these pietàs?
The shadows of ringdoves chanting, but chasing nothing.