PROLOG:
Na přelomu dvanáctého století žil byl vévoda z Nottinghamu Peter Fitz-Alwine. Tento velkostatkář, vládce střední a severní části Anglie, samozvaný génius i krasavec, byl na jedné ze svých cest po vlastních pozemcích okouzlen jistou Marianou Scarlertovou – prostinkou venkovskou dívkou z Edwinstowe. Očarován její krásou, neváhal a ihned ji požádal o ruku. S díky odmítla. Vytrval a nadále se jí dvořil, dával jí malé dary v podobě povadlých květin ze zahrad jeho panství a podobně. Jednou jí svým jménem nechal recitovat pod oknem básně (na tuto činnost si najal vyhasínající literární hvězdu Williama Goata). Mariana však jeho kouzlu, darům i vytrvalosti odolala, neboť již byla zaslíbena jinému. Dotčený Fitz-Alwine ji proto jedné deštivé noci unesl do svého hradu, kde ji uvěznil ve věžní komnatě, a tam se ji také chystal (před jejich svatbou i po ní) opakovaně znectít.
Den před svatbou pořádal vévoda z Nottinghamu každoroční krvavé hry, které se též nazývaly turnaje mrtvých rytířů. Evidentně byl v dobré náladě a těšil se na večerní radovánky ve věžní komnatě. To ovšem netušil, že Marianin snoubenec je již na cestě i se svou malou tlupou věrných spolubojovníků. Tím snoubencem nebyl nikdo jiný než známý rebel ze sherwoodských lesů – Robin Hood.
Nádvoří je dokola zaplněné nadšeným davem. Fitz-Alwin jej z balkónu zdravý zdviženou pravicí. Dav hlasitě vítá svého panovníka a na volné prostranství přichází první dva zbrojnoši – jeden ozbrojen kopím, druhý těžkým mečem. Diváci utichají, očekávají oficiální zahájení her krvelačným vévodou.
,,Abych vám vysvětlil pravidla,‘‘ promlouvá Fitz-Alwin jak ke zbrojnošům, tak i k divákům, ,,tak v tomto kruhu smrti, se utkáte o mou přízeň v nelítostném souboji na život a na smrt.‘‘
,,Co získá vítěz?‘‘ táže se zbrojnoš s kopím. ,,Tedy vyjma vaší ctěné přízně, vaše čirá zlotřilosti?‘‘
,,Vítěz získá jeden můj krátký pohled do očí. Přesněji jeden můj pohled do jeho očí, protože vy – lůza – se mé nadřazenosti dívat do očí nesmí.‘‘
,,Jenom?‘‘ osměluje se zbrojnoš s mečem.
,,Prosím?‘‘
,,Ehm, vaše nejjasnější krutosti, není to trochu… kruté?‘‘ láme svá záda v podlézavou úklonu zbrojnoš s mečem a dodává: ,,Vaše nekonečná bezcitnosti.‘‘
,,Ano, jsem krutý. Ale jsem také velice krásný a bohatý. Zde, chátro, chytej můj peníz.‘‘
Fitz-Alwine sahá do kapsy a její obsah hází zbrojnošům pod nohy.
,,Co to…?‘‘ diví se zbrojnoš s kopím.
Zbrojnoš s mečem se osměluje: ,,Ale můj pane – vaše nejpodlejší eminence – to jsou jen knoflíky.‘‘
,,Nic menšího u sebe, bohužel, nemám. A už dost bylo slov… anebo vlastně ne – abyste viděli, že vedu svůj lid nejen ke krvelačnosti a krutosti ale i ke vzdělání, tak nyní vám přednese několik veršů, největší umělec naší doby – William Goat. ‘‘
Fitz-Alwine mizí z balkónu a Williama Goata vítá vřelý dav jeho obdivovatelů. Goat s červeným, nateklým obličejem rozevírá svazek s několika cáry papírů.
,,Vážení svatebčané, sešli jsme se zde-‚‘‘
Lokaj McElroy do Goata šťouchá loktem. Goat pokračuje:
,,…abychom uctili památku ženichovy svobody.‘‘
McElroy ho znovu pošťuchuje. William Goat chvíli jen tak stojí zaražený, pak skládá svazek, klepe jím o balkón a zamýšlí se.
,,Nemám žádné další otázky – svědek je váš.‘‘ pronáší Goat a vratkým krokem odchází.
,,Dámy a pánové: William Goat!‘‘ řve lokaj McElroy.
O něco vlažnější potlesk diváků. Na balkón znovu přichází vévoda Fitz-Alwin.
,,A teď už opravdu dost bylo slov – ZAHAJUJI HRY!‘‘
Jásot diváků.
,,Na bídný život a nevyhnutelnou smrt.‘‘
Nadšený jásot diváků.
Fitz-Alwin si ještě chvilku vychutnává přízeň davu a pak se odebírá do útrob svého hradu – do audienční místnosti, kde na něj již čeká kouzelník.
,,Vaše úchylná zvrácenosti.‘‘ Kouzelník se uklání - div svým dlouhým vousem nezametá podlahu.
,,Napřim se kouzelníku a pověz mi: už jsi pro mne vyrobil ta skla, díky nimž uvidím ženám skrz šaty?‘‘
,,Zatím ne, vaše necudná zvrhlosti.‘‘
,,Jak je to možné?‘‘
,,Je to příliš těžké. Pro kouzelníka, alchymistu i vynálezce.‘‘
,,Nesmysl! Jsi ničema, šejdíř, podvodník a flákač, kouzelníku!‘‘
,,Ale můj pane…‘‘ kouzelník padá na kolena.
,,,Těžké. Těžké.‘ Povím ti, co je těžké: viset za vousy ze stropu kostela a nerušit duchovního při mši zatímco ti dva vojáci na štaflích trhají nehty na nohou. To bude těžké – pro tebe.‘‘
,,Vaše nenasytná zhýralosti,‘‘ snaží se obhájit kouzelník, ,,namísto vašich kouzelných brýlí, kterými budete moci ukojit svůj mlsný pohled chtivého satyra, jsem vám – prozatím – vyrobil tyto zvětšovací skla, která si můžete nechat patentovat a vydávat je za svůj vynález.‘‘
,,Tak jako tak to budu vydávat za svůj vynález. Nuže, poníženě předstup a předveď, cos mi přinesl.‘‘
Kouzelník se šourá po kolenou k vévodovi a podává mu brýle. Fitz-Alwin si je nasazuje. Prohlíží si s nimi kouzelníka.
,,Je to brak!‘‘ Hází brýle na zem. ,,Žádné nahotinky přes ně nevidím a póry na tvém nose byly tak veliké, že bych do nich mohl sázet mrkev. Stráže!‘‘
,,Ne, vaše spanilá podlosti.‘‘
,,Do kostela s ním!‘‘
Řvoucího kouzelníka odvádí stráž. Přichází lokaj McElroy.
,,Vaše démonická satanovosti, proslýchá se, že ten cápek – Robin Hood – je na cestě sem. Nejnovější zprávy hovoří o tom, že již v přestrojení pronikl na pozemky hradu.‘‘
,,Ten floutek v zelených kamaších? Však už bylo na čase, McElroyi, zrovinka se chystám na návštěvu do věžní komnaty…‘‘
,,Ó, vaše hřebecká smyslnosti, přeji vám hodně štěstí.‘‘
,,Nebudu ho potřebovat – má nastávající je svázaná.‘‘
,,Jak chytré a podlé.‘‘ McElroy skládá vévodovi obdivnou poklonu.
,,Ale nepřeji si být rušen. Ty sám mi ručíš svým mužstvím za to, že budu mít klid.‘‘
,,Jistě, vaše rozverná krutovládnosti.‘‘
,,Pokud budu vyrušen, McElroyi, - doplníš řady mého sboru kastrátů.‘‘
,,Rozumím, vaše ctěná bezbožnosti.‘‘
Vévoda Fitz-Alwine se už chystal odejít, ale je zadržen již po dvou krocích:
,,Stůjte, vaše samozvaná stupidnosti!‘‘
Tři muži, kteří se až do této chvíle tvářili jako vévodova stráž se nyní odmaskovávají. Dva z nich mají pod brněním slušivé zelené oblečky.
,,U pěti bramborových placek,‘‘ ulevuje si Fitz-Alwine, ,,snad to není ten dobroděj Goblin Foot a jeho zelená parta.‘‘
,,Nesnáším, když mi tak někdo říká, Fitz-Alwine.‘‘
,,Já vím – proto ti tak říkám. Ale co pak – ty už nenosíš zelené kamaše?‘‘
,,Ne, vaše nedoceněná mentálnosti, černé, kožené kalhoty se mi zdají být mnohem pohodlnější.‘‘
,,Ale zelené punčocháče jsou stále velmi slušivé a pohodlné,‘‘ říká jeden z Robinova trojlístku – Allan Clar.
,,To nepopírám, Allane, ale kožené gatě – jsou prostě – kožená kaťata,‘‘ vysvětluje Robin.
,,U sta fazolí v tomatové omáčce,‘‘ říká Fitz-Alwine, ,,ušetřete mě té módní přednášky, prosím, mám na práci důležitější věci.‘‘
Lokaj McElroy se dává na nepozorovaný ústup.
,,Na to zapomeň Fitz-Alwine! Nikam nejdeš!‘‘ přikazuje Robin.
,,Kde je má sestra, ty nabubřelá kreaturo?‘‘ ptá se druhý Robinův zelenokamašník – William Scarlet.
,,Je ve své komnatě, leží na posteli a očekává můj příchod, stejně tak i příchod mého beranidla, které je přichystané prorazit její bránu a pak-.‘‘
Všichni tři bojovníci naráz tasí své meče.
,,No dobře, dobře – snad to nemusíte ještě brát tak vážně. Tedy, pánové, nechtěl jsem, aby to zašlo až tak daleko, ale musí to být – stráže!‘‘
Do místnosti vbíhá tucet ozbrojených vojáků, za nimi se trousí lokaj McElroy.
,,Dobrá práce McElroyi.‘‘
,,Děkuji vám, vaše nejkrutější proradnosti.‘‘
,,Tyto tři bytosti z sherwoodských lesů a močálů zabijte a to co z nich zbyde – pokud možno – vykastrujte!‘‘ přikazuje Fitz-Alwin vojákům. ,, A mě nyní omluvte – jdu krásné Marianě Scarletové připravit nejhezčí chvíle jejího života.‘‘
,,Chceš snad říct : nejodpornější dvě minuty jejího života…,‘‘ pronáší Allan Clar.
,,Zkušený a obávaný smilník jako já to zvládne za polovinu toho času, ty amatére.‘‘
,,To ti neprojde, Fitz-Alwine!‘‘ Robin Hood dvěma pohyby mečem kosí dva protivníky a v mžiku stane před vévodou z Nottinghamu.
Peter Fitz-Alwin bere ze zdi vystavený meč, šteluje si jím jednoho svého vojáka před sebe, burcuje mečem druhého a dělá krok dozadu.
,,Ty zbabělče!‘‘ křičí na něj Robin.
,,Adieu, Hoode,‘‘ mává rozpustile Fitz-Alwin mečem a schovaný za těly svých ochránců mizí z audienční místnosti.
Začíná lítý boj mezi Robinovým trojlístkem čestných bojovníků za spravedlnost a deseti vojáky.
Fitz-Alwine otevírá dveře věžní komnaty. Mariana Scarletová leží na posteli, ruce svázané v pozici ukřižování. Vévoda k ní přistupuje a sundává jí šátek z úst.
,,Ach Mariano…‘‘
,,Mmm…‘‘
,,Oni ti dali roubík.‘‘
Mariana kroutí hlavou.
,,Tak co to máš v puse?‘‘
,,Bonbón.‘‘
,,Kdo ti ho dal?‘‘
,,Ten malí, ošklivý.‘‘
,,McElroy? Ten smilný chlípník! Nechám ho na nádvoří pověsit za…‘‘
,,Nic mi neudělal, jen na mě chtěl být hodný.‘‘
,,Jistě. Ten chlípný smilník!‘‘ Vévoda se napřimuje a volá na lokaje. ,,McElroyi! Kde jsi, ty gaskoňský pse?!‘‘
Nikdo nepřichází.
,,To je divné – obvykle se u mě zjeví v okamžiku.‘‘
Fitz-Alwinw ještě chvilku vyčkává, Mariana zatím vychutnává svůj bonbón.
,,No nic,‘‘ rezignuje vévoda, ale usmívá se, ,,přejděme tedy k hlavnímu bodu.‘‘
Neurvale se vrhá k Marianě na postel. Pokouší se jí líbat.
,,Né, prosím,‘‘ brání se Mariana.
,,Ale no tak – tento okamžik nám byl přeurčen.‘‘
Mariana kope vévodu do rozkroku kolenem, křiví obličej v bolestivou grimasu a říká: ,,Au.‘‘
,,Co bys čekala – jistě, že mám pás cudnosti. Muž jako já nemůže mít své nejcennější zboží jen tak volně vystavené.‘‘
,,Tak proč ho neschováte ve skladu – tam by byl v bezpečí.‘‘
,,Ale no tak. Nechme toho kočkování. Chceš-li to takhle – budiž, budu se chovat jako džentlmen. Ze začátku.‘‘
,,To vám přijde draho, vévodo, každou chvíli sem dorazí můj snoubenec.‘‘
,,Obávám se, že ostatky Goblina Foota, jsou nyní pečlivě rozdělovány mému dobytku.‘‘
Mariana natahuje k pláči.
,,Ale, ale, ty můj letní kvítku, víš – co, rozptýlím tě nějakou pěknou hrou, co říkáš?‘‘
,,Od koho?‘‘
,,Od Williama Goata – od koho jiného…‘‘
,,A co tu máte?‘‘ ptá se Mariana mezi vzlyky.
,,Samé dobré věci, a hned několik her takzvaně o budoucnosti. Moc zajímavé.‘‘
,,Z budoucnosti?‘‘
,,Ano. Goat je sice slovní akrobat, který dokáže - jako jediný člověk na světě – udělat ve slově tvořeném dvěma písmeny udělat tři chyby, ale tyhle věci nemají daleko ke genialitě.‘‘
Fitz-Alwine vytahuje z šuplíku pracovního stolu několik výtisků.
,,Tak například tohle: ‚‘‘ Fitz-Alwine částečně čte, částečně rozehrává divadelní scénu z paměti, ,,kdo ti vzal muže, paní, chtěl ti dát lepšího muže.‘‘
,,Nikdo není lepší než můj Robin.‘‘
,,Je živ, kdo miluje tě víc, než on kdy uměl.‘‘
,,Prosím vás, vévodo, kdo?‘‘
,,Je z rodu vladařů.‘‘
,,Co, prosím?‘‘
,,Je z téhož rodu, duši má však lepší.‘‘
,,Nechápu vás, Fitz-Alwine.‘‘
,,Stojí zde před tebou.‘‘
,,Jo, to určitě.‘‘
Vévoda Fitz-Alwine odchází k oknu, hledí do dáli a praví:
,,Sváděl kdo ženu, když jí bylo takhle?‘‘
,,Vy jste mě právě sváděl? Příště mi dejte vědět, abych to poznala.‘‘
,,Pssst! To je monolog.‘‘
,,Aha. A bude dlouhý?‘‘
,,Získal kdo ženu, když jí bylo takhle? Lapím ji, ale na dlouho ji nechci. Cože! Mě – vrahu svého manžela, ehm – snoubence, šla na ruku, zrovna když hněv z ní sršel, v pláči klekla a z důkazů mé zloby tekla krev.‘‘
,,Vy si teda fandíte. Co to bylo?‘‘
,,Jmenuje se to Richard III. . Je to jediný dochovaný rukopis.‘‘
,,A to se vám tu jen tak povaluje?‘‘
,,Ano. Jestli Goat nepřestane tolik pít a nezačne se více zajímat o svá díla – někdo by je mohl ukrást a přivlastnit si je.‘‘
,,To by bylo vskutku hrozné. Ale naštěstí to se přeci nemůže nikdy stát.‘‘
,,Víte co, Mariano. Má krásná Mariano – já tento rukopis pro vás zničím.‘‘
,,To nedělejte, vévodo Fitz-Alwine – to by byl hřích!‘‘
,,Ale ano – na důkaz mé lásky k vám – hodím ho z okna!‘‘
Fitz-Alwine se napřahuje k hodu, v tu chvíli Goatovo dílo na zeď špendlí šíp, který přiletěl odkudsi.
Do místnosti vchází Robin Hood.
,,Dvě věci nestrpím; znectívání nevinných žen a ničení literárního skvostu.‘‘
,,U nádivky do krocana!‘‘ kleje Fitz-Alwine. ,,Ty ještě žiješ?!‘‘
,,Jsem v plné síle, vaše duchovní prostosti, což se ovšem nedá říct o vašich vojácích.‘‘
,,Teď zemřeš ty sherwoodský skunku!‘‘
Fitz-Alwin bere ze zdi vystavený meč a vyráží proti Robinovi do útoku. Máchá zbraní obouruč, seč mu síly stačí. Robin se brání jen jednou rukou, znovu a znovu vykrývá vévodovi výpady a z nudy zívá.
,,Nech už toho – jsi směšný Fitz-Alwine!‘‘
,,Proč jen tu nemám vystavený Excalibur…?!‘‘
Robin Hood si přehazuje meč z pravé do levé ruky, volnou pravicí si bere z mísy na ovoce jablko. Zakusuje se do něj. Nevyrovnaný souboj pokračuje, když v tom se z chodby ozývá hluk.
,,Á,‘‘ raduje se vévoda, ,,to budou jistě stráže – moji věrní, stateční…‘‘
Do místnosti vbíhají Robinovi zelenokamašníci a za nimi dav čítající nějaký čtrnáct patnáct lidí. Souboj je u konce.
,,Kdo jste?‘‘ táže se vévoda Fitz-Alwine.
,,Jsme občané,‘‘ promlouvá postarší muž s holí, ,,tvoji poddaní, plátci daní a stoupenci demokracie.‘‘
,,Co je to ta demokracie?‘‘ ptá se vévoda.
,,Máme už dost tvé krutovlády!‘‘ říká znovu starý mluvčí.
,,Chcete mne svrhnout?‘‘
Fitz-Alwin se dívá k oknu.
,,Na to můžete zapomenout – defenestrace není v módě.‘‘
V davu se krčí cosi malého a ošklivého.
,,McElroyi,‘‘ poznává lokaje vévoda, ty zrádče!‘‘
,,Ale můj pane, sám jste mě to učil: když je nemůžeš všechny pobít – dej se k nim.‘‘
Občané obestupují vévodu Fitz-Alwina, (,,Nesahejte na mě!‘‘) zdvihají ho nad hlavy a odnášejí z komnaty.
Vévoda křičí: ,,To nemůžete! Beze mne – jste nuly, nejste nic – to mnou musíte sytit svůj oheň, beze mne vyhasnete! Slyšíte? Vyhasnete!‘‘ A nakonec ještě slibuje: ,,Já se vrátím.‘‘
Robin Hood jde k Marianě, vysvobozuje ji ze spoutání. Sklání se nad ní, tiše si vyznávají lásku a líbají se. Bílý holub přilétá na okenní římsu. Pořád se líbají.
,,Chutnáš jako šťavnaté jablíčko.‘‘ říká Mariana.
,,A ty jako ten nejsladší bonbón.‘‘
Pak ji Robin bere do náruče a odnáší ji ven z hradu.
Venku ji nejprve vysazuje na koně, pak si sedá za ni. Vyjíždějí z pozemků Nottinghamu a Allan Clar a Marianin bratr William Scarlet je doprovázejí.
,,Robine, můžu mít osobní otázku?‘‘
,,Jistě, Mariano Scarletová.‘‘
,,Proč ti říkají Goblin?‘‘
,,Protože jsem se - jako malý - bál těch znetvořených skřítků.‘‘
,,Ach tak. A proč Foot?‘‘
,,Víš co, má nejdražší? To ti povím až příště…‘‘
Konec.
|