TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Sobota 23.11. Klement

Všechny rubriky

		Hudba

>		Hudba

> Profily

> Recenze

> Zajímavosti

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

Enya je královna zvuků
Autor: mystik (Občasný) - publikováno 11.1.2012 (18:47:49)

Poznámky k tomuto příspěvku

mystik (Občasný) - 11.1.2012 > Power nebo ultra P? P je Power  Může být amor amorální? může být slečna speciální? může být rande triumfální? mohou být touha a hormon populární? může být pro Petru má pusa velká a spontánní? Yeah veliký polibek Petru probudí a třeba se tomu ani neubrání? Nemohu získat Peťule email? Na kousky s Enya její irskou tradiční melodickou pohádku (bylo nebylo…) ? Vychutnejte si jen tak lehce Enyu a její pocity, co měla ke světu a na VHS pro svět… A ještě jeden českej poetickej je tu: (Kamil Mařík sestrojil návod, když napsal) Jak se dělá sad Semeno stromu, které držíš v dlani, je jenom mikrotečkou osudu, který se přiznal, že ho láska brání bez otřepaných slov a bez studu. Semínko, šťastné přítomností, vidí už slunce a vidí i svůj stín, ale být stromem, vábnou skutečností, znamená víc – znamená z rozvalin růst a nemít čas na hlad a strach. A teď se snaž – kopej, létej a zpívej, zaklínej slova, chléb a práh, doprostřed plamenů se dívej... Máš přece semínko! Máš plno plánů Jsi šťastný svojí přítomností, opilý, smělý, plný elánu. Za malou chvíli přijdou hosti. Nalévej víno – bude sláva! Máš jenom semínko. Zatím. A co s ním dělat? Proč vlastně slavit? Jaká sebechvála Tě k tomu vlastně vedla? **** Plamenná slova nedokáží zapálit les. Ještě snad srdce, i to na chvíli. V baráži osudu jsou k tomu třeba ruce. Víš, ruce, které drtí kámen, pohladí syna, s železem se bratří, ty dělné ruce, které do kamen přiloží vždycky, co se patří. Nikdy ne semínko. Když už, tak kousek lesa. Udřené, plastické jak mapa velehor podepřou toho, kdo už klesá, a udeří, když cítí vzdor. ** Být stromem lehké je. Žít, klíčit, růst a růst, polykat slunce, vzpírat závěje, být tichý o hodech a vychutnávat půst, neboť i v něm se roste a – strom to ví – snad víc, než v krásném jaru, které prostě vytáhne všechny z nohavic. Být semínkem je naděje. Milostiplná, doufajíc, že určitě nás zahřeje budoucnost, bdící v chvíli svíc. ** Sad nejsou jenom stromy, semena. Sad, to je také pálit staré listí a – i když těžce – opřít ramena do větví, které s nenávistí, škodolibě a s pýchou Mefista našeptávají divná slova, uzená dýmem jedu. Čistá je voda, jasná řeč člověkova. Tak tomu budiž i v dny budoucí. ** To je sad. To ať je sad po věky věkův. Stromy, kvetoucí uprostřed města – bílý vinohrad – jsou naší chloubou. Bývá těžké porazit starý strom, vzít na něj pilu, nůž. Starý má sice ovoce. Ještě, ale ten mladý už. I to je sad. Tichý sadařův pláč, neboť ví, že se to musí stát. Ve jménu života. Sadař ví, co je zač, a jestli jeden strom, anebo celý sad. Není to kruté, je to tak. Ve jménu celku otevřít mladý přívod a na stromě zas bude zpívat pták, tak jako včera bude slavit život. **** Zaklínej slova, do plamenů se dívej, buď šťastný novou přítomností. Aby byl život, musí být i pád. Zpívej! Za chvíli přijdou hosti posedět pod koruny stromů. Podej jim plody sytosti i hladu, aby se mohli šťastně vracet domů po dobré práci z Tvého sadu. ENYA – LP „Jeden den bez deště“ FLORA´S SECRET (Tajemství květin) Milenci v dlouhé trávě se podívají nad sebe jen oni můžou vidět kam mají namířeno mraky a jenom zjistit, že prach a sluneční světlo dělají nebe tak modré Odpoledne je tak mlhavé řeka teče všude kolem zvuky se přibližují k nim vyprávějí jim příběh který vyprávěla příroda sny, které nikdy netušili Postříbřené vrby slzy z Persie ty, které pocházejí ze vzdáleného ostrova je zima, liška jedlá leží v úkrytu nádhera slunce v modré barvě Něco znají jako rozkoš něco jako svobodu něco znají jako lásku a podobu, jak je opouští léto, sněhová vločka v ročním období kdy je obloha nad nimi modrá kdy je obloha nad nimi modrá Leží v dlouhé trávě blízko vedle ní vybírají pro ni jméno takové jaké miluje měsíc tohle bude den, který si bude pamatovat když věděla, že srdcem milovala jeho v dlouhé trávě blízko vedle ní pošeptání lásky a podoba, jak je opouští Leží v dlouhé trávě při svitu slunce věří tomu, že je to opravdová láska a všude kolem nich tajemství květin jim vypovídá lásku a způsob, jak vane a z očí nevadnoucí přírody je zřejmé že uvidí, že je nebe modré vědí o tom, že je jejich láska pravá sny, které nikdy netušili a obloha nad nimi je modrá FALLEN EMBERS (Spadlé oharky) Jednou, jak si moje duše vzpomíná, byly všechny hvězdy padající žhavý uhel. Jednou, když noc vypadala, že tu bude navždy já jsem byla s Tebou. Jednou, v péči o ráno všechno náleželo vzduchu. Jednou, když se ten den rozednívalo já jsem byla s Tebou. Jak daleko to máme k ránu, jak jsme daleko? A hvězdy svítí přes tmu, padají v ovzduší. Jednou, když noc nás opouštěla do nás se zaplétaly naše sny. Jednou, všechny sny mělo smysl si uchovat. Já jsem byla s Tebou. Jednou, když naše duše zpívaly, já jsem byla s Tebou. PILGRIM (Poutník) Poutníku, jaký máš výlet po cestě, na kterou ses vydal abys zjistil kde zanikají prázdná slova a kam vedou příběhy všechny dny pocházejí od jednoho dne který Ty musíš Ty musíš znát nemůžeš změnit to, čemu je konec ale pouze to, kam jdeš. Jedna cesta vede k diamantům, jedna cesta vede ke zlatu, další Tě povede pouze za vším, co jsi říkal. Ve svém srdci hádáš která z těchto je pravdivá cesta, která nevede nikam, cesta, která vede k Tobě. Najdeš odpověď ve všem, co říkáš a děláš? Najdeš odpověď ve svém nitru? Každé srdce je poutník každé by chtělo vědět důvod, proč zanikají prázdná slova a kam vedou příběhy. Poutníku, na svém výletě možná vycestuješ daleko pro poutníka je to dlouhá cesta zjistit, kdo jsi Ty... Poutníku, je to dlouhá cesta zjistit, kdo jsi Ty... Poutníku, je to dlouhá cesta zjistit, kdo jsi Ty... ONE BY ONE (Jeden za druhým) Tady jsem já zase další rozlučkové sbohem! On říká Adiós, říká Adiós, a víš, proč jí to nezlomí a nerozpláče se? – ona řekne Adiós, řekne Adiós, Sbohem. Jeden za druhým moje listy padají k zemi. Jeden za druhým moje příběhy jsou vysloveny. Není to žádná lež ona touží, aby ulétla pryč. Ona říká Adiós, říká Adiós, a teď víš proč on má důvod se podívat – ona řekne Adiós, řekne Adiós, Sbohem. Jeden za druhým moje listy padají k zemi. Jeden za druhým moje příběhy jsou vysloveny. Můj, ó můj! Ona měla namířeno příliš vysoko. On říká Adiós, říká Adiós, a teď víš, proč její nebe postrádá měsíc – on řekne Adiós, řekne Adiós, Sbohem. Žádné Sbohem pro lásku se rozzáří jejich oči. Neříkejte Adiós, neříkejte Adiós, a víte, proč je láska, která nezahyne? – neříkejte Adiós, neříkejte Adiós, Sbohem. – neříkejte Adiós, neříkejte Adiós, Sbohem. – neříkejte Adiós, neříkejte Adiós, Sbohem. – neříkejte Adiós, neříkejte Adiós, Sbohem. LAZY DAYS (Zahálčivé dny) Zahálčivý starý den se vytrácí pryč jsem ve dne zasněná nechci jít od toho že teď jsem ve spádu bláznivě nádherného dne Jeden červený balónek se vznáší k měsíci jen ho nechejte ať si letí já jenom vím že toužím vrátit se zase zpátky do svého zahálčivého dne A jak si zpívá a jaký mi připadá a jak nikdy nezůstane takovým a jak zvoní a jak volá a jak mizí v dáli... mizí v dáli... mizí v dáli ONLY TIME (Jenom čas) Kdo může říct kam vede cesta kam den plyne – jenom čas A kdo může říct jestli Tvoje láska roste jak si Tvoje srdce vybralo – jenom čas. Kdo může říct proč Ti srdce vzdychá když Tě láska opouští – jenom čas A kdo může říct proč Ti srdce pláče když Ti láska lže – jenom čas. Kdo může říct kdy cesty se sejdou že láska by mohla být ve Tvém srdci A kdo může říct kdy den spí jestli noc zůstává v celém Tvém srdci Noc zůstává v celém Tvém srdci Kdo může říct jestli Tvoje láska roste jak si Tvoje srdce vybralo – jenom čas. A kdo může říct kam vede cesta kam den plyne – jenom čas Kdo zná pravdu – jenom čas kdo zná pravdu – jenom čas DEORA AR MO CHROÍ (Slzy v mojí duši) Jak jsou nádherní, den a noc země zpívá ve větru zvuky sílí a dotýkají se nebe vypovídají o všem, čemu zem důvěřuje a v noci vzdechy padají a z oblohy vzdechy padají na mě. A když se vzdaluji z dohledu můj hlas zpívá ve větru sílí, aby se dotýkal nebe zmiňuje vše, čemu já důvěřuji a od noci země bude prozpěvovat a od noci země bude prozpěvovat a od noci země bude prozpěvovat znovu. WILD CHILD (to je chudáček Path Adamski nebo jen vykutálené, neposedné dítě?)  Tak jen zavři oči tak jen stůj a poslouchej tak si to jen uvědom a nic Ti nebude chybět nepotřebuješ mít důvod dovol ať den postupuje dál a dál Dovol, ať déšť dopadá všude kolem Tebe pusť se do toho teďka nechej se obklopovat dnem nepotřebuješ mít důvod dovol ať déšť postupuje dál a dál Který den který den si oblíbit jak vůbec jak vůbec to udělat celkově který den který den si máš oblíbit, neposedné dítě? Jenom si dopřej čas ze zbrklého počínání každý den najdeš všechno v pořádku nepotřebuješ mít důvod dovol ať den postupuje dál a dál Každé letní slunce každý zimní večer každé jaro přijde každý podzim odplyne nepotřebuješ mít důvod dovol ať to všechno postupuje dál a dál Který den který den si oblíbit jak vůbec jak vůbec to udělat celkově který den který den si máš oblíbit, neposedné dítě? Který den který den si oblíbit jak vůbec jak vůbec to udělat celkově který den který den si máš oblíbit, neposedné dítě? Který den který den si oblíbit jak vůbec jak vůbec to udělat celkově který den který den si oblíbit Da-da-da Da-da-da-da-da-da Da-da-da jak vůbec jak vůbec to udělat celkově Da-da-da Da-da-da-da-da-da Da-da-da Da-da-da-da-da-da jak vůbec jak vůbec to udělat celkově který den který den si máš oblíbit, neposedné dítě? který den který den si máš oblíbit, neposedné dítě? ORINOCO FLOW Nech mě plout, nech mě plout, nech protékat Orinoco nech mě dosáhnout cíle, pusť mě na pláž na březích Tripolisu nech mě plout, nech mě plout, dovol mi dorazit ke Tvému břehu nech mě dosáhnout cíle, pusť mě na pláž daleko za Žlutým mořem da da, da da, da da, da da, da da Odplouvám, odplouvám, odplouvám odplouvám, odplouvám, odplouvám odplouvám, odplouvám, odplouvám odplouvám, odplouvám, odplouvám Z Bissau do Palau – v odlehlém koutu Avalonu z Fidži do Tiree a Ebenových ostrovů z Peru do Cebu, slyším sílu Babylonu z Bali do Kalifornie – daleko pod Korálovým mořem da da, da da, da da, da da, da da Opouštím to, opouštím to, opouštím to, adieu opouštím to, opouštím to, opouštím to, adieu opouštím to, opouštím to, opouštím to, adieu Odplouvám, odplouvám, odplouvám odplouvám, odplouvám, odplouvám odplouvám, odplouvám, odplouvám odplouvám, odplouvám, odplouvám Ze severu na jih, z Ebudé do Chartúmu z hlubin moře oblaků na ostrůvek měsíce svez mě na vlnách do zemí, kde jsem nikdy nebyla svez mě na vlnách do zemí, které jsem nikdy neviděla můžeme se plavit, můžeme se plavit po proudu Orinoka můžeme se plavit, můžeme se plavit, odplout, odplout pryč můžeme kormidlovat, můžeme stát blízko Roba Dickinse u kormidla můžeme si povzdechnout, rozloučit se s Ross a jeho rodinou můžeme se plavit, můžeme se plavit, odplout, odplout pryč můžeme se plavit, můžeme se plavit, odplout, odplout pryč můžeme se plavit, můžeme se plavit, odplout, odplout pryč EVENING FALLS (Přichází večer) Když nastává večer a vytrácí se denní světlo uvnitř mne se ozývá – mohlo by platit, že spím? chvilku bloudím, pak mě to chytne úplně blízko domova – to nemohu říct blízko domova se cítím tak vzdálená když chodím po pokoji, přede mnou je stín z jiného světa, kam se nikdo jiný nemůže dostat přenes mě do mého vlastního, tam kam mohu přejít blízko domova – to nemohu říct blízko domova se cítím tak vzdálená Stále pátrám, nikdy to není správně, ztrácím se v oceánech noci pořád doufám, že najdu vzpomínky vzpomínky, které jsem zapomněla Přestože zapomínám, budu pokračovat v důvěře že tenhle čas je opravdový – ztratím se v tomhle pocitu? jako dítě to zažívám a neznám nikdy důvod jsem doma – znám cestu jsem doma – cítím se tak, ó vzdálená STORMS IN AFRICA (Vichry v Africe) Jak dlouho je to od té doby jak dlouho je to od té doby co procházím bouřemi co pronikám bouřemi Jak dlouho je to co bouře začala jak dlouho je to od počátku do konce Povzbuď svoje srdce a přejdi bouře povzbuď svoje srdce! překonávej bouře Skvělý výlet je těžký mezi bouřemi Dlouhý výlet nekoukej se na bouře EXILE (Vyhnanec) Chladno jako severní větry v prosincových ránech zima je volání, které se ozývá z tohoto velmi vzdáleného břehu Zima přišla hodně pozdě dost blízko vedle mě jak mohu zahnat všechny obavy hluboko uvnitř? Počkám si, až přijdou znamení najdu si cestu počkám si, až nadejde čas najdu si cestu domů Moje světlo bude měsíc a moje cesta - oceán můj ukazatel bude jitřenka když popluju domů k Tobě Počkám si, až přijdou znamení najdu si cestu počkám si, až nadejde čas najdu si cestu domů Kdo mi potom může zahřát duši? kdo může zkrotit moji vášeň? z těchto snů je to loď popluju domů k Tobě CARIBBEAN BLUE (Modř Karibského moře) ... Eurus... ... potom Ventus... ... tak se svět točí se vším, co jsi kdy věděl říkají, že nebe vysoko nahoře je modré jako v Karibském moři... ...jestli každý poví vše, co může jestli má každý pravdu věřím, že obloha nahoře je modrá jako v Karibském moři... ... Boreas... (Severák) ... Zephyrus... (Zefýr – teplý západní vítr) Kdyby všechno, co jsi řekl, bylo zlaté kdyby všechno, o čem jsi snil, bylo nové představuj si, že obloha vysoko nahoře je modrá jako v Karibském moři... ... Eurus... potom Ventus... ... Boreas Zephyrus... ... Africus... HOW CAN I KEEP FROM SINGING? (Jak se mohu vyhýbat zpívání?) Můj život probíhá v nekonečné písni mimo pozemské nářky slyším pravý, i když vzdálený chorál který vítá Nový Svět Přes veškerý povyk a hádky slyším znít jeho hudbu zní mi v duši ozvěna jak se mohu nevěnovat zpívání? Když tyrani se bojí ve svém strachu a slyší, že smrt jim zvoní hranu když se přátelé radují daleko i blízko jak se mohu nevěnovat zpívání? Do cely vězení a hnusné hladomorny naše myšlenky k nim dolétnou když přátelé ze studu jsou neposkvrněni jak se mohu nevěnovat zpívání? BOOK OF DAYS (Deníček) Ode dne ke dni, moje cesta dlouhá pouť přede mnou od noci k noci, moje cesta příběhy které se nikdy nebudou opakovat THE CELTS (Keltové) Nekonečný svět od počátku do konce my jsme naživu pořád Nekonečný svět od počátku do konce my jsme naživu pořád (jen tak pro zajímavost: na zbytky z Keltského Opidia narazíte poblíž Dívčího Kamene, hradu nedaleko od Českého Krumlova) ANYWHERE IS (Ať je to kdekoliv) Procházím bludištěm okamžiků ale všude, kde se obrátím začíná nový začátek ale nikdy se neobjeví konec jdu za obzorem a tam najdu další obzor všechno vypadá tak překvapující a potom zjistím, že to znám Jdeš tam, odešel jsi navždy půjdu tam, zabloudím jestli tady zůstaneme, nebudeme spolu ať je to kdekoliv Měsíc nad oceánem vlaje za pohybu ale bez toho, že by někdy znal důvod pro svoje vlnění v pohybu v oceánu měsíc se dál pohybuje vlny se stále vlní a já se dál vozím Jdeš tam, odešel jsi navždy půjdu tam, zabloudím jestli tady zůstaneme, nebudeme spolu ať je to kdekoliv Obdivuji, jestli hvězdy ukazují život, který bude můj a posvítily by svým světýlkem dost pro mě, abych je následovala vyhlížím na nebesa ale noc zatáhla mraky žádná jiskra konstelace žádná Vela žádný Orion Mušle na vyhřáté pláži dodaly z vlastního prostředí ozvěnu jejich příběhu ale všechno co slyším, jsou nepatrné zvuky když polštářová slova se splétají a třepotání vrb ustává ale měla bych to považovat že je to jen můj sen Jdeš tam, odešel jsi navždy půjdu tam, zabloudím jestli tady zůstaneme, nebudeme spolu ať je to kdekoliv Zanechat nit všech dob a dovolit, ať udělá tmavou čáru v nadějích, které mohu pořád získat zpáteční cesta ke chvíli kdy jsem si udělala procházku a otočila se aby začal nový začátek pořád hledám odpověď nemohu najít konec je to buď tato nebo tamta trasa je to tak či jinak měl by to být jeden směr mohl by být po uvážení procházka, na kterou jsem si vyšla procházka, kterou jsem si udělala mohl to být jen začátek mohl by to být už skoro konec ON MY WAY HOME (Na své cestě domů) Dostala jsem jeden okamžik z nebe když se procházím obklopena nocí Hvězdy vysoko nade mnou splní přání pod měsíčním svitem Na své cestě domů si pamatuji pouze dobré dny na své cestě domů si pamatuji všechny nejvydařenější dny jsem na cestě domů mohu si zapamatovat každý nový den Pohybuji se v tichosti s každým podniknutým krokem sníh kolem mě padá jako andělé v hejnech Daleko v dálce je moje přání pod měsíčním svitem Na své cestě domů si pamatuji pouze dobré dny na své cestě domů si pamatuji všechny nejvydařenější dny jsem na cestě domů mohu si zapamatovat každý nový den Na své cestě domů si pamatuji pouze dobré dny na své cestě domů si pamatuji všechny nejvydařenější dny jsem na cestě domů mohu si zapamatovat každý nový den Na své cestě domů si pamatuji pouze dobré dny na své cestě domů si pamatuji všechny nejvydařenější dny jsem na cestě domů mohu si zapamatovat každý nový den ONLY IF... (Jenom jestli) Když je stín, Ty saháš po slunci když je láska, potom člověka vyhledáváš a pro sliby je tu obloha a pro nebesa jsou ti, co umějí létat Jestli opravdu chceš, můžeš mě slyšet mluvit jenom jestli chceš, mohl bys najít cestu jestli opravdu chceš, můžeš zachytit den jenom jestli chceš, mohl bys vzlétnout da da da da, da da da da da da da da da, da da da da da da da da da Když je cesta, následuješ hvězdu když je oceán, pluješ z daleka a pro zlomené srdce je obloha a pro zítřek jsou ti, co umějí létat Jestli opravdu chceš, můžeš mě slyšet mluvit jenom jestli chceš, mohl bys najít cestu jestli opravdu chceš, můžeš zachytit den jenom jestli chceš, mohl bys vzlétnout da da da da, da da da da da da da da da, da da da da da da da da da Jestli opravdu chceš, můžeš mě slyšet mluvit jenom jestli chceš, mohl bys najít cestu jestli opravdu chceš, můžeš zachytit den jenom jestli chceš, mohl bys vzlétnout Ah! Chtěla bych létat jako pták Ah! Chtěla bych létat jako pták nechej mě nechej mě Jestli opravdu chceš, můžeš mě slyšet mluvit jenom jestli chceš, mohl bys najít cestu jestli opravdu chceš, můžeš zachytit den jenom jestli chceš, mohl bys vzlétnout Jestli opravdu chceš, můžeš zachytit den jenom jestli chceš, mohl by ses rozletět (dneska jsem si koupil knihu, zápisky z cest Waldemara Matušky, udělala mi radost)

		<reagovat

Zrušit obrázky Zrušit větvení

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je čtyři + osm ?

Napsat autorovi (Občasný)

Addictive Zone Orbital Defender Game