Mozaika pocitů
Skládám jednotlivé části
prokládané zapomenutím
barevné i černobílé
ponořené v lásce
Nebo ponořené láskou?
Či spíš utopené v lásce?
Ne...utopené láskou.
Mé srdce, z červených kostiček
rozsypané po vlakovém nádraží
rozsypané v jednom člověku
který byl líný kousky sesbírat
A má duše z křišťálů
uloupená v slavnostním okamžiku
zakončeném špatnou vzpomínkou
která byla líná dát střípky dohromady
Dnes neumírej, lásko má,
ještě není čas.
Dnes se nerozpadej mozaiko má,
kterouž nosí uvnitř kždý z nás.
|