Pomodlím se k bohu a trochu se rouhám, z nebe sletí anděl a řekne mi: Koukám,
hochu ten tvůj život asi pěkná makačka, ale abych tě pořád hlídal, nejsem zrovna stíhačka.
Nabídne mi cígo a jak houstne dým, optá se mě co se stalo, taky kde a s kým.
Moji zpověď krátkou, se vznešeným poslem, shrne anděl slovy: Ty jsi měl být oslem.
Podívej se kamaráde, pořád říkáš "kdyby", život už je takovej i bůh dělá chyby.
A když se topíš pod hladinou nemrtvýho moře, najdi dno a odraž se, jednou bude dobře.
Před odletem anděl pravil: Nějak se to semele. Tak proč mám pořád chuť se kousnout do vlastní prdele.
|