Němé ulice všechnu tu potupnou bolest svírají
Ruch velkoměsta, jež smutné oči sledují
Trpké osamocení a stíny hořkých zítřků
Dny se vlečou a vlečou
Všechny ideály po špinavé tváři tečou
Po potrhaném kabátě, tečou pryč.
Budoucnost se spálila na prach
Vyschlé nitro rozpadlo se v nejistotu a strach
Srdce v led změnil noční chlad.
Ale není teplého krbu
Jež by mu srdce navrátilo
Je pouze něžných vzpomínek
Co mu duši večer zahřálo
Co dávají mu jísti i píti
Vzpomíná, když byli ještě děti
Zašlé city a prázdno
Špína, hlad i žízeň
To je to, co mu zbylo.
|