Mezi květinami

osamělý se džbánem vína

sám sebe opíjím; pak číši pozvedám

a Měsíc žádám

aby se mnou pil, jeho odraz

a taktéž můj v poháru vína, jen

my tři; pak povzdechnu si:

ty měsíče se mnou neumíš pít,

můj stín jde se mnou dál

hrobově mlčící;

bez přátel po boku, jsou tito

dvěma společníky mými;

v čase štěstí, i já musím šťastný být 

se všemi v okolí:

sedím a zpívám

a je to jako by mne Měsíc

stále stopoval; pak když tančím, je to můj stín,

který mne svým tancem provází; když

ještě nejsem zpit, jsem rád,

že mohu Měsíc a svůj stín

za své druhy mít. Ale pak,

když už jsem opit nadmíru, nastane

čas loučení; však toto jsou mí

přátelé, na které se vždy spolehnu,

ti bez emocí a bez citu;

jen doufám, že

dojde k setkání nás tří, jednoho dne,

kdes přehluboko v Mléčné dráze.

***

Li Po

Alone And Drinking Under The Moon

Amongst the flowers I
am alone with my pot of wine
drinking by myself; then lifting
my cup I asked the moon
to drink with me, its reflection
and mine in the wine cup, just
the three of us; then I sigh
for the moon cannot drink,

and my shadow goes emptily along
with me never saying a word;
with no other friends here, I can
but use these two for company;
in the time of happiness, I
too must be happy with all
around me; I sit and sing
and it is as if the moon

accompanies me; then if I
dance, it is my shadow that
dances along with me; while
still not drunk, I am glad
to make the moon and my shadow
into friends, but then when
I have drunk too much, we
all part; yet these are

friends I can always count on
these who have no emotion
whatsoever; I hope that one day
we three will meet again,
deep in the Milky Way.