Tiše, ach tiše,
botičky.
Jste moc hlasité,
jako krůčky té,
co mne mlčky navštívila,
po tisícáté...
Je to tanečnice
v rytmu mojí pohrudnice,
dýchám zhluboka,
tak je divoká!
Chci tě, říká, chci tě!
Prostoupím tě
náležitě,
překročíš-li ke mně práh
hnedle poznáš
co je strach.
Na vrcholku hory, ze všech strastí,
budem tančit nad propastí.
Mlčím
a jen ji pozoruji,
z mlhy mračna vystupují,
zahalená je v nich celá,
rozpustím tě (se)!
zakřičela.
Ráno vzešel jasný den,
slunce rozpustilo ji jak sen
a já tu zbyla - velectěná,
cítím se však opuštěná.
Cítím se však opuštěná.
Více zde: http://delmonte.webnode.cz/
|