JSEM BOHATÁ
Mám velmi dobrou přítelkyni.
Vlasta se jmenuje, ale to není
důležité. Ona je totiž
pohádkářka s vlasy jako zapadající slunce.
Vstává kolem čtvrté hodiny ranní
a píše na konzulu zeleném – věrném od roku 1968.
Básně o životě
a tak.
Už má za sebou kus cesty,
je moudrá, vzdělaná, i nějakou zkušenost utrpěla
– má tedy vše, co k psaní potřebuje.
Už má za sebou kus cesty, a tak
pomáhá i druhým. Vždycky, když mi něco velkého
ze svých objevů ukáže /nebo dá/, dělá,
jako by se nic nestalo.
A protože jí vážná nemoc nedovolí spát,
vstává kolem čtvrté hodiny ranní
a píše na konzulu zeleném
- věrném od roku l968, aby
se smířila s osudem
svých
židovských
předků
.
|