|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
V čase ekonomického poklesu jsem zíral na nebe Autor: anae (Stálý) - publikováno 25.11.2011 (17:42:08)
|
| |
Slunce vyšlo dnes ráno přesně tak, jak jsem věděl, že vyjde. Moje ranní káva chutnala přesně tak, jako ta včerejší: krapítek hořce, ale v každém případě mi vlila energii do žil. Obličeje našich mrtvých Prezidentů na hoře Rushmore, tam jsou dál, promlouvají o jejich životních zkouškách a utrpení v panoramatickém pohledu ze žuly. Dnes večer, až se dostanu z práce domů, má láska sejde po schodišti dolů, ve spodním prádle, které mám tak rád. Budeme ležet v posteli, předstírat, že se díváme na film, ale budeme myslet na to, co opravdu chceme. Akcie na burze budou bezpochyby klesat dál, stejně jako Měsíc,
ta netečná pilule, bude pokračovat ve své pouti směrem dolů, do mraků. Nás všechny— slunce, měsíc, kafe, mraky—náhle možná přepadne pocit viny: jak trestuhodný nezájem o zisky a ztráty! A zatím, po celém světě, se mrňaví ptáčci s polámanými křidélky a poraněními všeho druhu prodírají
zpátky do svých hnízd, i anhinga si na slunci suší vodou nasáklé peří. Je dobré vědět, co všechno běží ve starých kolejích, navzdory všemu.
Přiviň se blíž, drahoušku, dejme film na "stop", trhněme na čemkoli, co máme—než zazvoní zvonec konec, než si nás pochybné oživení zas najde a sejme.
***
In A Time of Economic Downturn, I Gaze Up at The Sky By Michael Blumenthal
The sun came up this morning, just as I knew it would. My morning coffee tasted exactly like yesterday’s: a tad bitter, but nonetheless revivifying. The faces of our dead Presidents on Mount Rushmore, are still there, speaking of their trials and tribulations from their scenic outlook of granite. Tonight, when I get home from work, my lover will make her way downstairs, wearing my favorite underwear. We’ll lie in bed, pretending to watch a movie, but both knowing what we really want. The Dow, no doubt, will continue its slide, just as the moon, that lozenge of indifference, will continue its path downward among the clouds. All of us— sun, moon, coffee, clouds— might feel a twinge of guilt: such indifference to profit and loss! Yet, all over the world, tiny birds with broken wings and injuries of all sorts are making their way back to their nests, even the waterlogged anhinga is drying its wings in the sun. It’s good to know so much keeps going on, despite everything. Come closer, sweetheart, let’s put the film on pause, let’s profit from whatever we’ve got— before the closing bell, before the riffraff of recovery finds us again and brings us down. |
|
|