Šacuje mu kapsy. Jako vždycky. Vždycky když mu pere. Před
rokem mu vyprala empétrojku, co mu dala k vánocům a ještě ji za to
sprdnul. Tak teď šacuje. Říká ji, že před ni nemá žádný tajnosti.Že ho stejně
zná nejlíp ze všech jeho ženskejch. No to je teda fakt. Žádná jiná mu zatím
nevaří čaj, když je nemocnej. Ani mu nepere ponožky, když se vrátí po tejdnu
z privátu. Z náprsky u bundy vytahuje prezervativy ....lístky na
šalinu.....a do prdele! Paklík trávy.
Sedí u Mony. Už maj v sobě jednoho Jacka a druhej se ve
sklenkách zvolna míchá s ledem.
„Nevyšiluj, děláš jak kdybys nikdy nevyhulila jointa.“
„Hmm, jednou.“
„To kecáš.“
„Nekecám. S bráchou, když mi bylo pětadvacet. A bylo to poprvé a naposled.
Nenašla jsem žádný uspokojení ve sledování svýho vlastního psa, kterýmu se
hnědý skvrny měněj na růžový. Tlemili jsme se tomu, jak dvě nablblý smažky,
asi hodinu. Pak jsem dalších deset hodin strávila vyspáváním kocoviny. Sladký
sny jsem přerušila pouze 20x. Pokaždý jsem musela vypít asi tak kýbl vody.
Takovou žízeň, jako tenkrát, jsem ve svým životě nezažila už nikdy. A ráno jsem
málem nedoběhla na záchod. Myslela jsem, že mi praskne močák. Jediný pozitivum
týhle zkušenosti bylo, že jsem neblila, jako když to přeženu s chlastem.“
„Jo, jo, chlast je sviňa. S tím se musí vopatrně. Tak ještě do druhý
nožičky. A pokud jde o Dana, tak to nech plavat. Je celej po tobě. Zodpovědnej
až moc. Na černo nejezdí, sex nikdy bez ochrany, úplnej pionýr.“
„Proč pionýr?“
„No vždy připraven,ne? Tys jako holka neměla rudej šátek a tohle heslo na
rtech?
„Moooc vtipný. Tak mi teda řekni co mám dělat. Jako že nic, jo? Ty víš, že
kdyby se Danovi něco stalo, tak skončím ve cvokárně do konce života a ne jen na
dva měsíce jako tenkrát.“
„Danovi se nestane nic. Tenkrát to prostě byla hnusná náhoda a tím sis smůlu
vybrala do konce života. Jasný? A dej si ještě jednoho panáčka.“
„Dík, nechci, jdu domů. Čekat až se mi vrátí pionýr.“
Leželi vedle sebe. V jeho spacáku. Dělali to předtím
snad dvě hodiny. Byli oba dost pod parou. Hned jak byl hotovej, okamžitě
usnul. Nejdřív jí bylo příjemně u něj. Koukala na hvězdy. Pak mrkla na časna
digitálkách. 2.30am. Poslouchala, jak nahoře ve stánku nad kapličkou
ostatní vožralý máničky mydlej do kytary.
„ Tak kopni do tý bedny ať panstvo nečeká
jsou dlouhý schody do nebe a štreka daleká .....“
Pak se z boku přetočil na břicho. Navalil se jí na rameno a funěl jí do
ucha. Taky se jí začala motat hlava. Ta Hradní svíce je pěkný svinstvo, tohle
už nikdy pít nebude. A těma dvouma Becherama co jí objednal Chátra to ještě
vylepšila. Vysoukala se z jeho spacáku. Sešla asi o dvacet metrů níž. Dolů
k přehradě. Chvíli chodila po břehu. Když motolice přešla, vrátila se.
Daniel ležel na zádech a chrápal jak dřevorubec. Vzala svůj spacák a šla od něj,
ještě pár metrů nahoru. Přece ho nebude poslouchat celou noc, jak řeže. Došla
k břízám asi třicet metrů nad ním. Byl tam takovej dolík s vysokou
trávou. Tam zalehla. Stočila se do klubíčka, jak toulavá kočka a v mžiku
usnula.
„Jano, Janino vstávej. Jsou tady benga.“ Chátra s ní třese, jak o život.
„Co děláš magore, vobčanku mám, osmnáct už mi bylo. Tak víš co mě můžou.“
„Nejde vo tebe ty smaženice, kde máš Dana?“
„Chrní tamhle dole u louže a nemel se mnou furt, nebo ti pobleju kecky.“
Motolice se zas vrátila.
„No tak právě tam ty poliši čočkujou. Takže se koukej zvednout.“
Došli k přehradě. Prodrali se hloučkem čumilů. Dan ležel na břehu ve
spacáku. Z mokrejch vlasů mu crčela voda. Měl zavřený oči. Vypadal jako
když spí. Ale byl strašně bílej a rty měl úplně modrý.
„Je tady někde slečna Voráčková?“ hezkej policajt tak kolem třicítky se
rozhlídnul po přihlížejících.
„To jsem já,“ slyšela sama sebe jako z tunelu.
„Tak vy pojďte se mnou k autu a vy ostatní rozchod. Tohle není žádnej
tyjátr.....“
„....Tady máte doklady. Je mi to líto, už vám jistě došlo co se stalo, ale
musíte nám stručně říct co se dělo v noci.“
„Já....nevím co chcete slyšet. Nestalo se nic divnýho. Večer jsme trochu
zapařili, pak jsme si šli lehnout. Pak jsme se.....“ po tvářích se ji koulely
slzy jedna za druhou a v hlavě ji mlátili permoníci.
„Pak jste se ....ehmm...pomilovali a potom?“
„Bylo mi trochu zle....Víte kamarád slavil narozky, tak jsme popili trochu
víc.....Šla jsem se projít.“
Potom jste se k panu Novotnému vrátila. Nebo ne? Pohádali jste se?
„Ne to ne, chtěla jsem zůstat s ním. Ale když on .....tak chrápal. Šla
jsem jenom o kousek nahoru. Támhle k těm břízám. Nenapadlo mě, že přehrada
je tak blízko..........Sem tak blbá.“
Podal ji kapesník. „Někdo jinej byl v tu dobu ve vašem okolí ? Nějakej
jinej pár? Osamělej spáč pod širákem?“
„Ne, skoro určitě ne. Všichni ještě pařili. Chátra, teda pan Pácha slavil
kristovky.“
„No, třicet tři let to je významné výročí. Jen kdyby ty oslavičky pak nekončily
takhle. Ještě tady chvilku budem, ale pak jedeme do města. Odvezem vás.
Předpokládám, že tady nebudete chtít zůstat. Ale v pondělí musíte přijít
na oddělení, sepsat protokol.“
„Děkuju.“ Seděla v zelenobílým policajtským Favoritu a nekoukala se
směrem, kde Daniel ležel. Pak uslyšela zvuk spacákovýho zipu. Musela se na něj
podívat ještě jednou. Naposledy. Od pasu dolů byl nahej. Zůstal přesně tak, jak
ho včera opustila. Penis mu bezvládně ležel na stehně. Hlavou ji projela
včerejší vzpomínka na jeho orgasmus. Všechno uvnitř ní se stáhlo. Pak se jí
udělalo zle od žaludku. Otevřela dveře auta a zvracela. Když to přešlo,
zabouchla je, ale stáhla si okýnko. Oči měla od tý chvíle zavřený. Nechtěla nic
vidět, ani slyšet. Ale uši dál přijímaly signály zvenčí.
„Vypadá to, že holčina mluvila pravdu. Podle předběžnýho ohledání nemá žádný
zranění. Nevypadá to na cizí zavinění. Prostě se v opici skulil do vody.
A jak byl namazanej, tak nebyl schopnej se vymotat ze spacáku. Blbá smrt. No
aspoň si před tím trochu užil.“
„Sklapni Láďo, ta holka to může slyšet. V autě má votevřený vokno.“
Odpustila. Odpustila všem. Tak ji to poradili ve cvokárně. A
měli pravdu. Odpuštění je prostě někdy jediná alternativa, jak přežít.
....Odpustila Danově mámě, že ji tak sjela na jeho pohřbu. Nadala ji tenkrát
do máničkovskejch děvek a blbejch husí. Usmířili se až rok po tom, když se
přišla podívat na malýho Danečka. Byly mu tři měsíce, tak si spočítala, že je
jejího syna. Teď ji úplně chápe. Její nejhorší můra je, že by se mělo něco
stát synovi.
....Odpustila sobě, že tam Dana nechala samotnýho s jeho opicí. A hlavně
, že pak přemejšlela o interupci. Nikdy nepřestane bejt vděčná svý mámě za to,
co jí tenkrát řekla. Žádný kázání, žádná manipulace jenom tohle.„Jaňoušku, ať
uděláš cokoli, budu stát při tobě. Nech si to projít hlavou. Jen měj na paměti,
že život je dar. I když někdy to vypadá přesně naopak.“
......Odpustila i Danielovi. Odpustila mu, že jí umřel a nechal ji tady
s jeho kopií. Někdy přemejšlí o tom, jaký by asi byli teď, po dvaceti
letech. Možná že už by spolu dávno nebyli. Byli tak mladý. Danda taky nebyl
žádnej svatoušek. Chodili spolu sotva tři měsíce. A z tý jejich bejvalý partičky
jsou tři čtvrtiny párů vod sebe. A polovina z těch rozešlejch se nemůže
domluvit na tom, jaký alimenty jsou dostačující pro jejich potomstvo. Vysoký
školy holt dost stojej. A dneska studuje skoro každej......Odpustila tomu svýmu
statnýmu vlasáčovi. Odpustila, ale zapomenout, to nedokáže nikdy. Jak by taky
mohla, když posledních dvacet měla jeho kopii denodenně před sebou. Sedí doma v
přítmí v jeho starý džísce. Kouká na společnou fotku celý partičky z devadesátýho.
Poslouchá Still Loving You od Scorpions a bulí jak želva.
.....Your pride has build a wall, so strong
That I can't get through.
Is there really no chance
To start once again?
I'm loving you...........
„Mámo, matičko, vstávej. Ty už si zase byla na tripu s tátou viď. Oči máš
červený, jak králík. Uvařím ti kafe, jo? Neměla bys spát oblečená
v riflový bundě. Měla by sis najít nějakýho chlapa. Furt tady nejsem, mám
o tebe někdy strach.“
„Dej mi pokoj s chlapem, stačí, že mám starosti s tebou. A strach
mám já. A na rozdíl od tebe mám k tomu důvod. Tohle jsem našla u tebe
v bundě. Netlem se tak blbě. Řekneš mi k tomu sakra něco?“ Mává mu před
nosem pytlíkem s matrošem.
„Moje milá matko, slavnostně ti přísahám, že drogy neberu. Přiznávám, že jsem trávu
několikrát zkusil, ale mám na ní stejnej názor jako ty. Tohle jsem sebral
Dejvovi. Hulil už tejden v kuse. Smradil mi s tím na privátě. Nemoh
sem se učit. Nejdřív na mě ječel, že mi dá na držku, ale pak vypad ven. Sehnal
si asi hned něco dalšího, ale já jsem měl aspoň chvíli klid. That’s all.“
„Milá máti, drogy sice neberu, ale bydlím s feťákem. No to jsem hned
klidnější, když mi to řekneš takhle.“
„Já vím, už mě to s ním taky nebaví. Vod prvního se stěhuju. Ke Kláře. A
to mi připomělo, přived bych ji příští víkend na oběd. Co ty na to?“
„Hmmm a copak jí Klárka?“
„Je ti dost podobná, stravuje se jak králík. Ale já bych si dal bifteček.“
„Noo, tak uděláme bifteček s křupavým salátkem.“
„Tak já už letím mami, musím za bábinkou Novotnou. Chce vočesat na zahradě
jabka. Čus bus.“ Bouchnou venkovní dveře.
„Nazdar.“ Ani ten rohlík si nedojed. Kousne do něj. Ví, že ho namazal pro ni.
Je jen s džemem. On si pod džem dává vrstvu másla. Pak jde k oknu. Je
nádherný nedělní říjnový ráno. Obloha je modrá a stromy už se začínají barvit. Napije
se z kafe, co jí uvařil. V přehrávači má Lucku Bílou.
„.....Žádný party, alkohol, a Sparty.
Vždycky táta řek a já měla jsem vztek.....
Až jednou můj syn si přivede k nám Sněhurku toužící,
já doma v předsíni bazuku mám, ustřelím ji palici.
Žádný party, alkohol, a sparty.
Já vím jak to chodí, co se hodí,
jak by táta řek a ať má klidně vztek....“