POSLEDNÍ VÝLET
Vzpomínal na ty zářivé doby,
kdy mu bylo pětadvacet
a on žil naplno ten svůj úžasný život
plný událostí,
kdy poslouchal Buddy Hollyho,
vzpomínal na své bývalé lásky,
které se třpytily jako perly
v dálce neskutečna,
na den, kdy se vymanil z pout,
kdy píseň "Až přijde ten den"
ho totálně dostala,
kdy se rozhodl být věrný
především sám sobě,
vzpomínal na své přátele,
jako na samostatná svébytná slunce
rozdílného jasu,
ale neodmyslitelně k sobě patřící,
pro které láska byla tím nejdůležitějším,
vzpomínal na ten den,
kdy na Výsluní
- stávala tam restaurace tenkrát -
se rozhodli a založili kapelu,
slibovali si, že se nikdy nerozejdou,
a on už žil tímhle snem,
slíbil si, že zůstane navždy mladým,
a nikdy nepřestane hrát.
Teď, na sklonku života,
na vyšlapané cestě
na které ležel,
přes veškeré fyzické proměny,
kdy už ho ani nohy nemohly nést,
kdy už ani lžíci neudržel
a oči měl dojetím zamlžené,
dostál svému slibu
a zůstal stále mladým,
bylo mu stále pětadvacet
a byl bezmezně přesvědčený,
více než kdy jindy, o tom,
že ta úžasná doba se vrátí.
Doba, kdy se vrátí i on
a bude zase hrát.
srpen 2001 |