změna
stěhuji nábytek v pokoji, přesouvám rostliny z jednoho rohu do druhého
barvím si vlasy
a stěžuju si na bolest zubů, pár dní práskám dveřmi
aby aspoň něco bylo jinak
aby čas byl jen „bytí je sled částic, které vznikají a zase zanikají“
ale co je změna?
z nebytí se už nerodí jiné okamžiky
když se zahledím zrcadlu do očí,
dívá se na mě matka
s každým křikem,
slovem které se zařízne do zápěstí
vím, že nedělí nás víc než sklo zrcadla
i ona ležela na zemi a zvracela
když sklenice od vína byly prázdné a zbyla už jen bolest
a oteklé ruce, které už neměly sílu zvednout
ostatní, sebe
...a ona neví, jako bychom byly
jen dva lidé, jako by dělilo nás třicet let
jako bych byla skutečně
mladší
vrátit čas
někdy paměť zcela zřídne, podpíraná sloupy strachu
jen pomalu houstne, než najdeme zatoulané úlomky
a spojíme je v celistvý obraz
nic nelze říct, jen že se snažím
ale nestačím včas chápat
--- tolik chyb vyrostlo z nevědomí, žily z vlastního vzduchu
a myslely že nepřekáží
teď vím, jak cítíš, není to špatné, jen odlišné
ale nelze..., poznat tě až teď
|