Kytara

Jednou z večera,

jak už to bývá,

sednu si na postel,

ze skříně kytara na mě se dívá.

Toužebně hledíme si do očí,

když v tom,

náhle jiskra přeskočí.

Kam se mi poděla,

vždyť teď tu byla !

Hromádka popela, se na skříni  objevila.