Království smutku
je plné nehmotných zdí -
láskyplná maska herce přináší sem
ubohý výsměch divačky telenovel.
Teskně prázdné prstíky
teď mají
naše sny.
Sliby ucpaly odpad,
osamělou touhou
přetekla vyklizená skříň.
Pod podlahou kvílí jekot směšných
nevysvětlení vin -
hodinový hotel s jídlem, v něm kniha
křičící jeho příjmení .
Nikdo nezmění dopad ani směr
přilnavé špíny minulosti
bezmocnými dlaněmi.
Přijmout rozsah trhlin a bolestí nezešílet
neumím -
modře vyhaslo mi
pod řasami.
Štěstím nasvícené jeviště,
jen tiše za oponou bublá potlesk
precizně promyšlených lží.
Další dějství už přenechám jiné -
s ní pokračuj si
pustinou
paralelních dní.