Píseň smutná, nebe temné,

jak odraz toho uvnitř.

Prázdno v změti pocitů.

Nádech, výdech...proč?

Noční můra v stavu bdělém

a spánek né a né se smilovat.

I srdce chybit umí.

Výdech, nádech...musím?

Oči barvy nebe před bouří,

já tu bouři uvnitř cítím.

Tma však vše si podmaní.

Nádech, výdech...měl bych?

Rty co křičí po polibku,

hlas však vznáší námitku.

Soudce v stínu skryt.

Výdech, výdech...smí se to?

Vlasy co ve spánku hladit se nechají,

ale ke mě se neznají.

A přesto rád tě mám!

Výdech...slza...prázdno