v stromoví

slitá v kůře rýhami

do nichž jsem zapíchla pero z našeho dravce

počkala pár chvil a pak šla dál

po rozetlelých jehličkách

vonící plísnivé obecenstvo

podléhalo čidlům

malovalo pocit bezpečí a krásu čistoty po dešti

miluji rána po probuzení

kdy sama utichám do nikam

roztáhnu své perutě

a zívnu dobrému dni na pozdrav

pomluvím slunce že mě zase nechalo zaspat

malíř obkroužil oknem stěny bytu

na znamení

že v něm nikdy nejsem sama

.............jsem milována taková.

brko

na znamení růstu

duchovních značek pro temno v nás

úpadků a pádů ještě níž

slov bez ozvěny

obrazců po těle kreslených časem

pro ně

pozvedám každé pírko, které ulehne před mé nohy

jako pozdrav k dosažení kvalit

ke kterým tolik vzhlížíme...

milujme se tak.

obepluj mě 

klidně ještě několikrát

a pak ulehni

do klidu s radostí a hlubokým poznáním

do mých máků

chrp a kopretin

k divizně která jako maják stráží

dopluj do bezpečí...

milují nás pospolu, takové...