Svěšená hnízda bolestných probuzení

soukám ze sebe poslední střepy

                        z vysklených oken co už nezacel-ím

propouštím vlaštovky do zimní krajiny

                        i když vím, že pomalu zemřou

topím prsty i dlaně v prázdném umyvadle

                        a snažím se pod nehty zadržet jed

z let-mých pohledů do průhledných odrazů

                         dělám důmavé hypnotropické bouře … pouštních zakřivení

07:55

08:00

08:05
08:10
08:15

po malých dávkách smekám noc z ran – co my způsobil a bil další příběh, pod abstraktní zuřivou plachetkou snů, nevidomých doteků reality

co nepřipouští zásahy vědomí

krajíc

káva

zvadlé jemné osychání vlasů

upálení hodnot vrámci sesunu do baladické tvrze zesměšnění

                                                   mne od-nutí vzhlédnout se v procit-nutí

tak žiju v ránu

v tom poledním ránu plným slunce

                             uhnízděnej v prosklené baňce

                                                    mimovsky průhledné izolaci

v podnapilém zvětrání pěnění sklenic

dokázal jsem TO

během bezchybných pokusů o záchranu slunce

trval jsem na dnu bez noci

a málem se mi to povedlo …!

ale zase mne neposlechli

a vyvěsili na obchody cedulky s písmeny

a Já šel spát s ránem v zádech