Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Sobota 9.11.
Bohdan
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Ticho
Autor: Gituša (Občasný) - publikováno 14.9.2011 (19:00:11)

Ticho je nejhorší ze všeho. Úplně z něho praskají bubínky  a kdyby jen bubínky, nejprve praskne cosi v hrtanu, pak popraskají jemné stěny žaludku……….. i duše je během chvilky děravá jak cedník a jenom se ozývá takové to tiché pšššššššššššššššššššš jako když praskne balonek z pouti. Ticho se rozprostře v těle jako mor, proudí namísto krve a vytláčí slzy z očí, že tečou proudem jako panenkám, které už se pokazily, ale ještě nevytekla celá náplň, kterou do nich maminky nalily.

Ticho obsadí všechny strategické body v těle a když už není jediný voják se zbraní v ruce, jediná obranná figurka na šachovém poli, ticho se zachechtá a zaútočí na srdce a mozek jako na krále a dámu. Srdce je král, který ohluchl a mozek je dáma, která mlčí. I kdyby křičela, král ji stejně neuslyší, takové je ticho.

Oni : Museli ti hodně ublížit, když tohle ticho slyšíš.

On : Ne, vůbec ne. Jen jsem pochopil, že nezáleží na tom, jestli jsi šťastný nebo nejsi, stejně jednou všechno skončí. To je důvod, proč jsem se rozhodl být šťastný a slyšet úplně všechno, poslouchat o lásce, o štěstí, o milování, slyšet vítr, který pohupuje plamenem svíčky, kterou jsem zapálil, poslouchat ženu, jak dýchá nebo vzdychá, jak mi říká : Miluji tě!  To je přece dar nad dary, jaképak ubližování? Nosí takové ty hadříky, které se pohupují a jemně šustí a občas něžně pomlaskává, když neví, co říct a někdy říká takové hlouposti, když se bojí, že mě ztrácí a já slyším i ten její strach. To jí hodně ublížili a možná mnohem víc, než jsem schopný pochopit, protože ona neslyší ani to, co slyšet je, když se bojí. Naučila se podivné obraně  a se mnou je jí k ničemu. Naštěstí právě a jedině se mnou ji nikdy nebude potřebovat, protože já ji miluji a mám v sobě podobný strach jako ona, jen ho nepřiznávám tak nahlas.Nosím ho v sobě jako  ho nosíme všichni, ukrytý hodně hluboko.

Oni: Řekni jí to a ona se přestane bát.

On : Mívá takové ty oči, do kterých když se podíváš, víš, že jsi milován a navěky, že je s tebou  šťastná a já si tolik přeji, aby byla. Dotýká se mě jako by to bylo naposled, jakoby se bála, že už nebude žádné příště, jakoby chtěla každým pohlazením zastavit čas a pak bývá tak náhle a podivně smutná, jakoby se to stalo. Myslím, že se hodně bojí smrti a ještě neví, že je to jedno, jestli jsi šťastný nebo nešťastný, proto je lepší to první a užít si života v takové míře, která je nám dopřána. Nepromarnit jedinou chvilku. Ona toho tolik ví, ale tohle se teprve učí a možná to není schopná pochopit a nebo už to pochopila a nejde jí to, tak nejspíš i své štěstí chce přesunout celé na mě. Někdy slyším, jak to dělá. Jenže já budu šťastný jen když ona bude šťastná. Jsme dvě spojené nádoby. Jak jí to mám říct, aby mi uvěřila ?

Oni : Bojí se uvěřit, aby si ušetřila bolest, kterou už někdy prožila ?

On : A když telefonuje, někdy slyším klapat její boty a cinkat naušnici. Taky se bojím tohle nemít, Každý detail se mi vybaví, když s ní nejsem.

Ona : Hraje rádio, když spolu mluvíme a někdy mi pouští písničky, které máme rádi. Říká mi všechno a já to vidím, i když nejsme spolu. Slyšívám jeho psy a vidím i ty kočky, jak se mu motají pod nohama, jeho život to je příběh za příběhem, nejkrásnější román.Vlastně jsme spolu pořád. Cítíte ten rozpor, nemůžu to pochopit – patřím k němu, těším se na každou chvilku s ním, vnímám každý dotyk a on se  mě dotýká tak, jak jsem si vždycky přála, aby se mě muž dotýkal. Kolikrát jsem se tak hladívala sama, jak moc mi to chybělo. Vždycky mi to chybělo. Měla jsem všechno jako dítě, jen pohlazení bylo něco, co se nedělá. I na pusu jsem si musela počkat. Jsem jako houba, kterou nechali vyschnout, vyprahlá po něze, toužící po dotycích, po objetí, po lásce, po něm!!!!!!!!!!!!! protože v něm to je, v něm je všechno, co jsem hledala, všechno, po čem jsem celý život toužila, co mi chybělo ke štěstí, k úplnému štěstí, které je podmíněno láskou a milováním.

Chci být jeho ticho, které slyší a neumím zmlknout. To mě trápí.

 



Poznámky k tomuto příspěvku
Tlouie (Občasný) - 14.9.2011 > na začátku, než začal ten rozhovor, jsem si říkala, že tam probublávají poměrně zajímavé obrazy, ale že by se to dalo podchytit trochu líp - však rozumím tomu, ten způsob zpracování je mi poměrně blízký. na rozhovoru se mi líbi atmosféra, zachycování takových těch běžných detailů, ke konci už se to trochu rozplizlo. celkově mám pocit, že by tomu prospěla úprava, možná trochu s odstupem, ovšem zaujalo mě to, ubírá se to pro mě zajímavých směrem.
Body: 5
<reagovat 
Věza (Občasný) - 15.9.2011 >
Body: 5
<reagovat 
 Gituša (Občasný) - 16.9.2011 > Věza> Moc děkuji, Vězo.
<reagovat 
 Gituša (Občasný) - 16.9.2011 > Věza> Moc děkuji, Vězo.
<reagovat 
Aaen (Stálý) - 15.9.2011 > je to od srdce
Body: 5
<reagovat 
 Gituša (Občasný) - 16.9.2011 > Aaen> Pořád se v sobě nemůžu vyznat, ale pochopila jsem, že nerada říkám věci na rovinu, jednak nechci ublížit tím, že chápu věci jinak, než možná jsou, taky si potřebuji sama pro sebe srovnat myšlenky. Tímto dělám únikovou cestu sobě i jim, jemu. Bylo to od srdce, hledala jsem cestu.
<reagovat 
Gituša (Občasný) - 16.9.2011 > Děkuji Tlouie. Je to dopis příteli, rovnám si myšlenky v hlavě, hledám cestu k sobě, k němu, nechci se splést, nechci ublížit a ani nechci, aby mi bylo ublíženo, klikatě hledám odpovědi na nevyřčené otázky. Proč se nezeptám přímo ? a kdo ti přímo odpoví ? kdo má srovnané myšlenky natolik, že zná odpověď? Bojím se odpovědi střelené jen tak do prostoru, hledám pravdu a vím, že pravda je to, čemu věříme. Chci věřit a nejde mi to věřit hezkým věcem, proto je má cesta klikatější, než chci.
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je jedna + pět ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter