Stařec a cigaretový dým

Obličej zbičován časem

S duší tak nevinně klidnou

A se zšedivělým vlasem

Poslední touhy pomalu vadnou.

Do starého koženého křesla pohodlně usazen

Hledíc do deštivé noci z okna ven

Svými vlastními kroky již znaven

Uvnitř ho pálí každý nesplněný sen.

Teď společností mu je už jen cigaretový dým

V obležení osamocení cestuje napříč minulostí.

 Vidí roztomilé batole, potom šťastného chlapce

  Jak s nevyzrálou myslí hrdě kráčí vstříc vzdělání

  Jak nešťastná láska mu žalem zmáčí srdce

   Teď ho tma a chlad pomalu dohání.

   Po chvilce smutku mu záblesk vzpomínek radost do tváře vnese

   Jeho oči totiž zahlédly tu nejkrásnější z žen

    Láska tak upřímná až se páru pod nohama země třese

    Lituje, že zapomněl tolik jmen.

Teď společností mu je už jen cigaretový dým

V obležení osamocení cestuje napříč minulostí.

Z dáli ozývá se stále známý zvuk – dětský smích

V náruči drží život neposkvrněný realitou – dceru svou

Vzpomíná, jak opěvovala v zimě sníh

Proč jen nemohu znovu vidět tu tvářičku nežnou?

Starostlivý otec, poctivě dře

Vždyť doma má hladové krky
Potom ale v práci nějaká pře

Bídné to byly roky.

Teď společností mu je už jen cigaretový dým

V obležení osamocení cestuje napříč minulostí.

Pak ale zase úsměv na tváři
Dcera jeho svatbu měla
Zahalena ve sluneční záři
Jméno svého milého pěla

V postýlce leží malý kluk
Spokojeně přihlíží jeho maminka
Jak rozkošný jeho vnuk
skoro jako jeho peřinka.

Teď společností mu je už jen cigaretový dým

V obležení osamocení cestuje napříč minulostí.

Čas se vlekl dál a dál
Lidé přicházeli a odcházeli
Ze života se stal prázdný sál
S každým krokem hodiny bimbaly.

Všechny ty změny sledoval
Marná touha po mládí
Na rychlý čas bědoval
Věděl, že ho stáří svádí.

Teď společností mu je už jen cigaretový dým

V obležení osamocení cestuje napříč minulostí.

A tak sedí a čeká
Pohled na hodiny, bojí se

Před ním ještě cesta daleká

Zvláštní to vidiny, ach bože

On to ví – že za chvíli přijde
Ta zubatá paní s kosou
Jen tak ale neodejde
Řekne: „ Pojď se mnou.“

Můžu říct ne?
Co tu po mně vlastně zůstane?
Jak chladný vítr u nich vane?

Ona se nezeptá, ona oznámí
Trochu to starcovi husí kůži nahání

Až odejde, přijde stýskání

Vtom vůni narcisů ucítil
oblíbené květiny jeho

Pak přítomnost cizího vycítil

Za chvíli v místnosti nebude živého
Najednou chladný stisk donutil

Odejít do světa jiného.

Skončil starcovo život, končí tahle báseň – poslední rým
V místnosti zůstal jen cigaretový dým.