/ vymetání /
už je to týden, ruce od mouru
konejšil ji: teď už potáhne
stejně pořád brečí;
snad jenom z nemoci, plná nepohodlí,
žebrá na paměti
-- na pověry ona nedá
/ neschopenka /
našel jsem v knize po otci
zažloutlý, procvaknutý lístek;
na zlomek chvíle zamrznul večer,
padal sníh a Prahou
zase jely trolejbusy
/ rozjařená /
důchodce čte parte,
mladý muž složenky,
osamělý čtyřicátník přemýšlí,
jestli to, v čem zaujatě klacíkem šťourá jeho syn,
je či není hovno;
pro jistotu ho okřikne, vstávat se mu nechce
--
dívka jde parkem a líbí se všem
/ malá radost /
venku je smířlivo,
podříznu si krk
kousavou šálou
a půjdu kouřit do parku
/ dědictví /
ptáci sklízí vinici,
do kamen prší
"ahoj, to už je let"
zkouším si vybavit
jaké to bylo;
žít v těsné blízkosti tolika lidí
-- kteří mě znali
/ nehoří /
jak o polednách usnou cvrčci
starý muž snívá
o ržání klisen
na chvíli vzplane pro matku i dceru
když se smíchem
zvedne se vítr a prádlo
doutná
/ vysvětlivka /
dole pod schodištěm
v přívalu slunce z otevřených dveří
bláznovství rozum neústupně měří
a já se bojím vyjít ven
z domu, kde všechno
dávno spí
/ nafoukáno /
- sněží víc a víc
na cestu do hospody
jsi mi mezi lopatky zabodla otazník
tak si třeba zůstaň doma, dýchej na konečky prstů
však ještě budou dobré na dotek
až přijde březen,
kolem kostela rozkvetou mrtví a srdce začne tlouct