Naučme se býti egoisty /Carpe Diem/
Tuhle ni sympaťák, bylo mu tak lehce pod třicet, v hospodě řek,
že nepochopil Haška ani Hrabala a že pábení
mu připadá jako ztráta času a Švejkova vojenská pivní zahrada
a že to vlastně ani moc nezkoušel, jako číst, tyhle dva,
že prej už po prvních „levlech“ pochopil nudu, že je to přežitek a zemdlelá záhada…
Skoro nikdo nečte a místo do hostince se chodí do foodu nebo na Pizzerii,
Freud je prý značková tapeta a Labutí jezero víkend ve slevě
na nějakém alpském jezeře,
/mně je to jedno, víš, jak to myslim/,
říkal hostinskej poblíž Čáslavě a mě se udělalo tak trochu nevolno,
tak trochu blbě, ale jenom chvilku,
protože, - ptali se mě, co z toho vlastně máš…, že maluješ nebo píšeš
koupíš si za to cement nebo pivo?,
bude chleba levnější a já říkal, to že určitě ne,
ale že se mi tak trochu /určitě asi/ nepopsatelněji volněji dýchá
a taky…, že kdyby nás bylo míň, tak, kdo ví…
Pak jsem si dal ferneta a pak ještě rundu, nechtěl jsem dál popisovat hořkou sladkost a toho orgánu,
hlubokovrtného You tube guru…
Hrabě by slavil jedenasedumdesátku
a já se snažím mít, nejenom pod kostkovanou košilí paletu a štětce.
Bože, hlavně ne zodpovědně, hlavně skotačit a počínati si i mimo lože „hravě“,
alespoň trochu jako blázen, nespat do rána a žít „svojsky“
Díky ti za Stop Time, pane Václave, vzhledem k vám a vašemu věku
se trochu za své objevy, po té prokleté padesátce, stydím, totiž, že přišly tak pozdě
a tak se snažím každý den, alespoň pět minut, urvat sobecky výhradně jen pro sebe…
|