Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pátek 22.11.
Cecílie
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
  Poezie
 > Poezie
 > Klasické verše
 > Básnické slovo
 > Všehochuť
 > Teorie poezie
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Život by měl mít..
Autor: Aaen (Stálý) - publikováno 10.6.2011 (15:42:50)


 

Život by měl mít začátek, prostředek a konec.

Ne však nezbytně v tomto pořadí.



Poznámky k tomuto příspěvku
anae (Stálý) - 10.6.2011 >  - jak to myslel, Siddhártha?
<reagovat 
 Aaen (Stálý) - 10.6.2011 > anae> Autorem interpretovaná báseň už není báseň. Stejně jako fotka už není čistou fotkou, když k tomu, aby byla Celá, musíme dodat popisek.

Ale Buddhu tady asi nehledej.

A děkuju, že jsi se stavila, Anae.
<reagovat 
Skafloc (Občasný) - 10.6.2011 >

Neříkal bych tomu rozhodně báseň.

 

Ale dobré to je.


<reagovat 
 Aaen (Stálý) - 11.6.2011 > Skafloc >

Ahoj, díky, že jsi se stavil, a děkuju za komentář.

Báseň může být podle mě i jednořádková; počet slov, cítím, roli nehraje a rým taky ne. Ale to je spíš problém terminologického vkusu nebo jednoduše zvyku. Můžeme tomu ale říkat třeba i „miniatura“ nebo „citát“.

Z takových kousků pak skládám větší celky (třeba aktuální sbírka http://aaen-anima.ic.cz/anti.pdf). Tyhle básně/miniatury pak mají i v těchto větších celcích svoji samostatnost. Takové střípky, které dají dohromady zrcadlo, ale je stále ze střípků, které rozlišíš.

Cítím, že když se člověk chce naplno, koncentrovaně vyjádřit, slovy se má co nejvíc šetřit; slovy, tóny, vším. Tím ale neříkám, že delší básně stojí za hovno, o délce to není.

Výjimky potvrzují pravidlo a přístupů jsou tisíce.

Jsem rád, že Tě to zaujalo.
<reagovat 
 Skafloc (Občasný) - 12.6.2011 > Aaen> 

Souhlasím. Báseň může být jednořádková, román může mít 2 stránky a obrazem může být bílé plátno s kydancem barvy. Mě to ale prostě nesedí, což jistě není žádné dogma a třeba jsem jen omezený. Já bych tomu skutečně řekl spíše citát, ačkoliv  to rozhodně je poetické.

 

Samozřejmě máš pravdu, že někdy je méně více. Když prý sedával pan president Masaryk s panem Čapkem, vydrželi dvě hodiny jen mlčet a pak pan president řekl "to....", žímže myslel "podívejte, pane, jaký je dnes krásný den. Ta azurová obloha, ty krásné štíty Vysokých Tater v dáli, těch ptáků co zpívá, až srce plesá". ˇřekl však jen "to...." protože předpokládal že pan Čapek ví, a že otravovat ho popisem sdělovaného dojmu je jednak pod úroveň, a jednak to stejně neobsáhne tu nejpodstatnější věc sdělení; hloubku.

 

To by byla jistě velmi zajímavá debata na déle. Každopádně prostě pod pojmem báseň si představím vždy něco, co má alespoň strukturu a - nevím proč - očekávám dejme tomu alespoň 3 řádky (Haiku).  


<reagovat 
Věza (Občasný) - 13.6.2011 > :)
<reagovat 
 Aaen (Stálý) - 16.6.2011 > Věza> Díky za návštěvu a přečtení, Vězo :)
<reagovat 
Emoce (Občasný) - 17.6.2011 > nojo, myslim, že jsem zrovna na začátku. a že prostředek mám v dáli za sebou )))
<reagovat 
 Aaen (Stálý) - 17.6.2011 > Emoce> Ahoj, ano. Někdy je začátek fajn, jen nezapomenout na to, co bylo před ním.
<reagovat 
pomerančová (Občasný,Redaktor) - 16.6.2011 >
Doporučil 
<reagovat 
 Aaen (Stálý) - 17.6.2011 > pomerančová> Ahoj, děkuju.
<reagovat 
medea (Občasný) - 17.6.2011 >
Body: 5
<reagovat 
 Aaen (Stálý) - 17.6.2011 > medea> Médeo, díky.
<reagovat 
Emoce (Občasný) - 18.6.2011 > a: to bych udelala ze vseho nejradsi protoze muj prostredek byl prazdny a plny zoufalstvi a nevyrcenych pohnutek.tahnul me ke dnu a chci zapomenout. cim dal vic...
<reagovat 
 Aaen (Stálý) - 18.6.2011 > Emoce> Rozumím Ti. Ale není dobré ze života nepříjemné věci prostě odmazat a zapomenout je. Naopak. Podívat se jim do očí a srovnat se s nimi. Vím, že je to těžké. Někdy je potřeba začít znova. Ale nezapomenout. Být sebou.

I s minulostí, která se třeba úplně nepovedla a kterou už nepřepíšeme, můžeme vyjít z boje vítězně, protože právě bez ní by nebyla cenná zkušenost. Mám pocit, že černá není bez bílé. A že smutek mívá někdy i svoji hloubku.
<reagovat 
Gituša (Občasný) - 21.6.2011 > Život by neměl mít konec, jsem pro kruh,ať už to bolí jakkoli.
Body: 5
<reagovat 
 Aaen (Stálý) - 21.6.2011 > Gituša> Jsou i jiné varianty než kruh, a nemusí tak bolet. Třeba spirála nebo raději křivka do nekonečna a za něj :)
<reagovat 
EmptyRoom (Občasný) - 10.6.2011 > donutilo mě to zamyslet se ....
<reagovat 
 Aaen (Stálý) - 10.6.2011 > EmptyRoom> Mě to dalo zase trochu síly a radosti.
(Tahle miniatura vznikla podivně, četl jsem jeden citát, ale přečetl jsem ho špatně. Jedno - zásadní - slovo jinak. Uvědomil jsem si to až za chvíli, když jsem se k tomu citátu - náhodou - vrátil. A tím vznikl tenhle úplně jiný citát, můj. Tak blízko věcem, co prožívám a tak blízko mému naladění (nechci říkat směru, stejně nemám cíl). Kdyby šlo jen o "dadaismus", nechal bych věty jít a nezapisoval bych je. Slova téhle básně se mě vnitřně "dotkly".
<reagovat 
 Aaen (Stálý) - 10.6.2011 > EmptyRoom> A díky, že jsi se stavil a napsal.
<reagovat 
 Bajata (Občasný) - 21.6.2011 > Aaen> aHOJ,
ŽE BY JSI OPRAVDU NEMĚL CÍL????
A TAKY TO CO JSI NAPSAL NENÍ HLOUPOST ALE REALITA MOŽNOSTI.
PŘÍKLAD:

1)) BYL JSEM OD NAROZENÍ ATEISTA

2)) VE 28 JSEM VSTOUPIL DO CÍRKVE

3)) V 41 MĚ Z CÍRKVE VYHODILI

Když to vezmeš, žiju v současnosti třetím životem.
Začátek, konec, střed, si můžeš dosadit kam chceš. Máš nepřebernou řadu variant. A vždycky to bude správně.
V každé té etapě jsem skutečně žil naprosto odlišným, protichůdným životem.
Takže žádnej Budha ani cokoliv jiného. Holá realita.
<reagovat 
 Aaen (Stálý) - 21.6.2011 > Bajata> 

Ahoj Bajato,

asi nějaké cíle mám, ale možná to jsou spíš směry, plánované procesy/prožitky, prostředky k něčemu, reakce na něco v souladu s hodnotami, které c/í/tím.

Ad realita možnosti: ano, v té básni nejde o slovní hříčku/hloupost.

A děkuju za komentář.
<reagovat 
Gituša (Občasný) - 22.6.2011 > každé nekonečno mě děsí, já vím u kruhu to tak taky vypadá, asi jsem spíš měla na mysli : Opakování, jako když se ručičky točí hodinami nebo jako voda, která se vrací......nevím totiž, jak začíná a končí spirála ani křivka mi nepřipadá uzavřená a co nevypadá jako perpetum mobile, nutně něčím končí a to mě děsí
<reagovat 
 Aaen (Stálý) - 23.6.2011 > Gituša> Kromě možné konečnosti může děsit i možná stagnace. Ještě, že život nelze vyjádřit geometricky.
<reagovat 
 Gituša (Občasný) - 24.6.2011 > Aaen> jen aby život nebyla jenom úsečka, Aaene, obyčejná přímka, která navazuje na přímku otce a matky, prolíná se částečně s přímkou dětí a končí jako každá úsečka - blbě smrtí....
<reagovat 
zochrova (Občasný) - 22.7.2011 > jo
<reagovat 
 Aaen (Stálý) - 10.8.2011 > zochrova> :)
<reagovat 
Neublížíš (Občasný) - 1.8.2011 >

jo, jsou to body, který nám pomáhají s orientací v téhle realitě a hodně ovlivňujou tu "naší vlastní", takže bych se přikláněla k tomu vidět v každém konci začátek, ne naopak - to kvůli zachování rovnováhy - a vnímat je odděleně - to kvůli zachování duševního zdraví :-) (pokud nejsme na úrovni duchovních mistrů).


Body: 5
<reagovat 
 Aaen (Stálý) - 1.8.2011 > Jasmínu loubí> Nespoutává někdy přebytek rovnováhy a normality? Nebo je třeba k nim nutně směřovat kvůli jejich nedostatku? ;)
<reagovat 
 Neublížíš (Občasný) - 9.8.2011 > Aaen> To určitě spoutává a není vůbec nutné směřovat k nim, jen jsem tím myslela, že je to hodně hodně těžký...
<reagovat 
 Aaen (Stálý) - 10.8.2011 > Jasmínu loubí> Je to možná pro každýho jiný, někdo je normální a chce být "jiný", někdo je jiný a chce být normální... Věřím a cítím, že když máme dostatek Vůle, dostaneme, co chceme.

Znám lidi, kteří jsou úplně "mimo" (čarodějové, umělci apod.) a znám i ty normální. Jsem na hranici mezi "normálním" světem a tím druhým. Umím se podle potřeby přepnout a mluvit s oběma stranami. Je to výborný způsob, jak existovat. Z každého světa si vzít to, co chceš. Nejít ani do jednoho extrému, ale zároveň neupadnout do eklektické povrchnosti. Asi nechci být ani víc normální, ani víc nenormální. Být právě na té hranici.

Jeden člověk kdysi řekl, že pro vyšší duchovní praxi je třeba pečovatelka a pleny.
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je sedm + sedm ? 

  
  Napsat autorovi (Stálý)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter