„... znám tu znám každý stromu zachvění
v zubech prach mám a paty vodřený
ale teď, když mrazivej vzduch do plic nabírám
co bylo už není a zem se votvírá ...“
Radůza
Věnováno Smrku v Jizerských horách
Nebeský žebřík
před dvaceti lety jsem ho nevylezl
příliš mladej
příliš slabej
a on je pořád stejně strmej
dnes šplhám takřka jako by to nic nebylo
bořím se sněhem
až na vrchol
a on je pořád stejně strmej
za padesát let už ho nevylezu
příliš starej
příliš slabej
a on bude pořád stejně strmej
během padesáti let
se všechno změní
tisíckrát
milionkrát
všechno otočí
naše vztahy
naše ‚city‘
během miliónu let
bude všechno jiný
měníme se
ale to je náš problém
a on bude pořád stejně strmej
slábnu a sílím
sílím a slábnu
měním se
ale to je můj problém,
ne jeho
Nebeský žebřík je pořád stejně strmej
Díky
|