|
Žlutá je barva mého světa
modrá je barva snů
a černou pouští prodírá se tělo
co možná někdy milovalo
A v úsvitu všech přítomností
se jedno srdce s druhým pře
Já přece tolik tolik chtělo
chtělo jsem držet tvoje tělo a líbat svatá místa touhy
Já přece tolik tolik chtělo
Ale ten chtíč byl pouhý vzlyk
jen malé žbluňk do moře nářků
a i když touha smysly svírá
...
Tam na obzoru leží tělo
a i když už je trošku šero
je stále vidět rudá krev
jak jako řeka z rány prýští
Kouzelník ránu zaceluje
však chrobák trestu zas a znova
ji bez milosti rozdírá
Tak takle láska umírá?! | 
