z malé skuliny
obrátit laskominy
k tomu pověst váže se
o tom, jak něco lze
i když není zřejmé
zda je to sdělitelné
*
Byl jsem na velké louce se skupinou nadšených turistů, postávajících u nějaké cedule, hlasitě
hulákali a mezi potleskem vzpínali ruce k nebi, no ještě aby ne, stálo na ní napsáno JSI V RÁJI, ale
já se k ní naklonil a přečetl to všechno: zde zanech vší naděje, neboť JSI V RÁJI - a už se objevil
zástup usměvavých vojáků s automaty a začali mačkat spouště, z hlavní vylétaly otrávené včely a
vrhaly se na nás střemhlavě, všechno to doprovázel zvuk jarního deště, jako když jsi seděl u babky
na zahradě, ale tady bylo dusno, hlava se z toho chtěla rozskočit. Utíkal jsem, utíkal, a lištil sebou
na zem, obličejem do hovna, vida, takto člověk dojde naplnění - smyslů. V potoku čistá voda a na
kameni mýdlo.
Otevírám kabinet a buším pěstí do polstrované zdi, najednou ty, v koutku sedíš, vystrašeně,
znechucená, ale usmiřujeme se a v autobusu mi sedíš na noze, stéká po ní tvá moč, objímáme se a
určitě nemilujeme, ale vzájemná přítomnost je tak radostná, tak nutná, že procitám s bolestí v hrudi
dosud nepoznanou.