Den v březnu
Už končí den, den v březnu, už se chýlí,
vždyť vím, že hladina se zatáhne –
však ještě zbývá dlaň a pohled bílý,
den, který mlčí, který mate mne.
Hvozd dosahuje paletami sosen
až k rákosí, kde břeh je v úkrytu.
Ó chvíle, jejichž úděl nebyl zkosen,
znovu se z věcí vynořují tu.
Kde zůstal sen, sen odvěkého tance
o ptačích křídlech, bytí semene –
však jsou tu věci, jejich staré Staň se
a stará Smrt a ach, též staré Ne.
Kde najít z prázdna únik dokonalý?
Do světla už bys nedolét.
Stopy se ztrácí, zvedají se skály.
Vlasy a tváře obrůstá jen led.
Den v březnu právě končí cestou dávnou.
Potůček štěstí teče jednou za život.
Hladina tmavne, dlaň i pohled tmavnou.
Snad je to dost? Řeč nevede z těch vod.
1938
Cutty Sark,
motiv
tak na pár let,
ne rozhodující,
ne bez překvapení –
ale teď to rozetnem:
Greenwich a etymologii,
skotskou ságu, Harta Cranea,
– můžem ho popíjet jako whisky
a znovu naplnit tajemstvím.
Že jsou taky
umělé záhady,
máme za potěšitelné:
obkreslit motiv,
zatímco další
její obrysy ještě
nechat ukryté.
1968
|