Umění tonutí

Zajímalo by mě, jak to všechno začalo, ona záležitost
kdy vidíte svůj život před očima jako zrychlený film,
zatímco tonete, kdy panika, nebo akt zanoření,
vtěsná čas do takové komprese, sevře
desítky let do svěráku vašich zoufalých, posledních vteřin.

Po pádu z parníku nebo po vašem smetení z paluby
do přívalové vlny povodně, byste jistě doufali
v poklidnější přehlídku dějů, v neviditelnou ruku
která otáčí stránky alba s fotografiemi-
vy na poníku nebo při sfoukávání svíček  v kouzelnickém klobouku.

A co takhle krátký animovaný film, předváděčka diapozitivů?
Váš život vylíčený esejí, nebo snad stylizované fotografie?
Nebyla by jakákoli prezentace lepší než  tenhle zrychlený film?
Celá vaše existence odchází s vaší tváří,
s obočím-narychlo spíchnutým životopisem-
nic podobného třem tlustým svazkům, které jste si představovali.

Přeživší by měli uvěřit  v naši tehdejší jedinečnost

 zde, jistý záblesk pravdy klenoucí se nad vodami,
v konečné Světlo než pohasnou všechna světla,
váš zánik se svou veškerou megalitickou tonáží.
Ale pokud se něco před vašima očima zaleskne,
až půjdete ke dnu, bude to nejspíš ryba,

rychlý záblesk zaobleného stříbra, který rychle mizí,
nemá nic společného s vaším životem, či vaší smrtí.
Vezme vás s sebou příliv nebo to všechno pohltí jezero,
a jak budete klesat k zaneřáděnému dnu,
zanecháte za sebou vše, co jste už zapomněli,
povrch, nyní převeleni do výšin putování mraků.

***

The Art of Drowning

I wonder how it all got started, this business about seeing your life flash before your eyes while you drown, as if panic, or the act of submergence, could startle time into such compression, crushing decades in the vice of your desperate, final seconds. After falling off a steamship or being swept away in a rush of floodwaters, wouldn't you hope for a more leisurely review, an invisible hand turning the pages of an album of photographs- you up on a pony or blowing out candles in a conic hat. How about a short animated film, a slide presentation? Your life expressed in an essay, or in one model photograph? Wouldn't any form be better than this sudden flash? Your whole existence going off in your face in an eyebrow-singeing explosion of biography- nothing like the three large volumes you envisioned. Survivors would have us believe in a brilliance here, some bolt of truth forking across the water, an ultimate Light before all the lights go out, dawning on you with all its megalithic tonnage. But if something does flash before your eyes as you go under, it will probably be a fish, a quick blur of curved silver darting away, having nothing to do with your life or your death. The tide will take you, or the lake will accept it all as you sink toward the weedy disarray of the bottom, leaving behind what you have already forgotten, the surface, now overrun with the high travel of clouds. Billy Collins