|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Věda byla už jenom to,
že jsi šla ten večer ven.
Úplná.
Sama.
Tak zhrzená.
A vášeň zmizela
palčivá nevěra
otřásala tebou
jako marná snaha
dočkat se dalšího rána.
Ovládla jsi noc a zlý sen
pustila do ulic, z oken ven.
Vlažná, deštěm zkrápěná
nedala jsi nic znát.
Vystrašená, zkrocená
nemohla jsi spát,
když v posteli vedle sebe
našla jsi jen tebe.
S posledním slovem
zůstala sbohem,
neustlaná.
On už nepříjde.
Odvál
Čas ten,
kdy měla jsi křídla.
Pověra,že dívka se nocí
toulat nemá
vrah myšlenek a sťatých hlav
zápory vryté do vrásek na čele
a obava z časných rán.
Ten večer jsi mýtus zradila
a zmizela.
Potichu zavřela,
nejíš už z talíře
i když hladová jsi byla
a pak jsi běžela
dlouho a daleko
pryč..
Nenašla jsi rytíře
co do přeslice by tě vyřezal
ikona zmatená
a ještě dnes ve víře..
Rozpuštěné vlasy a tílko v zimě
rozevlátá
míříš ve tmě
k brance v lese,
zpustošené.
A tam...
srdce ztratíš
|
|
|