|
Proč opět voláš mne dávná Atlantido
Proč slyším Tvůj hlas
A vídám obrazy těch dávných dějů
Snad proto, že mnozí z nás tu opět jsou
Spolu a přesto sami
Ti, kteří v časech pradávných
Nesli vědění dávné
Však nemoudře s ním naložili
Proč opět voláš mne dávná Atlantido
Hlas tvůj z moře slyším
Obraz delfínů často vídávám
Snad něco říci mi chtějí
Já poznala mnoho z nás
Co kdysi jsme přísahali
Že opět slunce nad tou zemí bude vycházet
Ač její jméno bude jiné
Proč opět voláš mne dávná Atlantido
Lásku ve svém srdci cítím
Dříve však smutek a žal tam byl
Proto snad mohu nyní vyslyšet ten hlas z hlubin moře
Spojeni srdcem můžeme
Otočit kolo dějin
A z hlubin tajemství ukryté
Může se vynořit světu
Však pouze ti co lásku v srdci mají
Uvidí sluneční záři
| 
