Hladí vonný dým Jak stín Se vznáší Stále výš K nebesům
Teď stoupá
Obrazy kreslí Když plyn Se vlní Víc a víc Než se v prázdnu
Rozpadá
Oooh ooh Jen další Mlžné ráno tam v Branné
V rozpacích další umírá Stoupá s ní Až tam Kam nedýchá
...
Já už se nebráním Já už se nebráním
Stále víc může chtít prázdno zaplnit Však číím chce víc tím víc Toho ztrácí Může žít chycená ve svět jež svírá A ve víru nevěřit Že dá práci
A už se tomu nebráním Já už se tomu nebráním
Nemám kam utéct kam jít kam se schovat Mé stopy vždycky mě Prozradí Když svědomí se vzbudí a začne hlodat Smysl pro povinnost Se hlásí
Ani se mu už nebráním Ani se mu už nebráním
Můj hlas je hrubý nerozhodný - pojď se dívat V mléčné dráze vzplály Hvězdy Obzor východní už je plný plný světla Už nejsou my už jen já A ty
Jenže se tomu nebráním Já... Se vůbec nebráním
Mám v mysli zmatek jako úl - má ho taky V dlani svírá kopretinu A stud Otevřen všemu uzavírá se před lidmi A věří že dostihne ho Osud
A už se dál nebráním Proč jen se víc nebráním
S pocitem třtiny stébla v ostrém větru Svíce co hoří z obou Konců Ať vybírám jak chci vždycky na špatné to vyjde Před zraky nelítostných Soudců
A už se víc nebráním Já už se víc nebráním
Snad je to štěstí snad jen smůla Snad zní ten hlas nudně Až k smrti Snad mám co chci snad nemám proč si stěžovat Snad pro tu chvíli krutě Trpí
*** ** *
A jak se slunce sklání níž Beznadějně slepý nespatříš Čí duše stín je dál a výš Z čí duše zbyl jen hustý dým Nakonec jsou všichni šťastní Jen já zas bloudím v alejích Zítra zas zkusím otevřít Okno a žít tak jak žil jsem dřív Srdce jak kámen odhodím Táhne mě dolů svou tíží Shoříš než Fénix vyletí
A už stále výš K nebesům
Teď stoupá...
|