©©©©©©©©©©©©©©©©©©©©©©©©©©©©©©©©©©©©©©©©©©
Můj odchod nebude tak snadnej, nechce se mi od Tebe. Si pro mě asi víc, než si dokážeš představit, něž dokážou říct slova, než dokáže vyjádřit mý tělo. Nevyčítám ti to, že nechceš jít se mnou, máš pravdu. Máš tu rodinu a troufám si docela v klidu říct, že si tu šťastnej. Pořád Tě miluju, ale pro mě tady neni místo.
Chtěla bych jednou moct začít úplne znovu, s novým štítem. Nemuset jít po ulici a slyšet nadávky typu "Perníkářko!". Nemuset jít do školy a slyšet někoho mym směrem řvát "Záškolačko!!!". Nemuset potkat bejvalý kámoše, který si za rohem budou povídat o tom, jak sem špatná. Nemuset potkat svojí rodinu, která mě od sebe odhání.
Jo, tohle všechno vim. Vim o svejch chybách a přiznávám, že sem jich udělala spousty a způsobila sem tak spoustu bolesti. Neodvolávám se na to, že i já trpěla. Nikdo nemá právo na to ubližovat - ať má jakejkoli důvod.
Mám načtenejch spoustu chytrejch knížek, ve kterých se hledá smysl života. Ve kterých se pokouší vysvětlit otázku ,,Co to je štěstí?". Myslim, že i já tohle musim jít hledat. Hledat něco, čeho bych se mohla chytit, zhluboka se nadechnout a vědět, že je tu konečne něco, co mě vnitřně hřeje. Na ten okamžik čekám celej život a mám za to, že právě tohle hledání je smyslem života. A já du hledat, protože chci bejt šťastná. Chci bejt šťastná aspoň tolik, abych za nějakej čas mohla přijít, obejmout Tě, pošeptat Ti že Tě miluju a vědět, že to štěstí si Ty a že můžu hledat kdekoli chci, ale to největší štěstí,
který sem našla tady, na mě nikde jinde nečeká...
©©©©©©©©©©©©©©©©©©©©©©©©©©©©©©©©©©©©©©©©©©
|