Je ticho, jako před bouří
Lísteček se nehne
Luna oko nemhouří
světlo je jak ve dne
Mně srst už raší na zádech
A vzdouvá se mi hruď
Já vím že brzo pukne měch
A potom pámbůh suď
Vášeň vlčí v srdci trůní
mlčí když je novoluní
S ouplňkem se rozhořívá
žízeň která v nitru dřímá
Z hlubin hrudi prodere se radostný můj řev
Líp se snese když jsem v lese
Cítím světa krev
Jsem to co jsem, Jdu rovnou za nosem
Ten z vás kdo je sám sebou ať hodí kamenem
Matkou je Zem, jsem vlkem a ne psem
Duše má ta sálá žhavým plamenem
Probouzím svůj dravce cit
Nechci ztratit nit
Z plných plic já budu výt
Nedrž mně, musím jít
Nářek psů já slyším znít
A zpěv mých vlčích bratří
Ty sladce spi, já musím jít
Dnes noc a les mi patří
Jedna dvě, to je živá magie
síla Země proudí ve mně, dravec ožije
Tak to je, spirit šelmy Boží je
za úplňku užívám si lykantropie
Dobrý pich to není hřích
radost na kost
Z útrob mých se dere smích
Narost mi chvost !
|