5.
Pokradmu se blíží k němu jako kukle, jež čeká na svou, už několikátou proměnu. Vyrazila z černobílých stěn, zdmi do prostoru, v němž je ticho a v němž se rodí jiná poezie, obklopená roztančeným tajemstvím. Její slova prolezla přivřenými ústy porcelánových sošek prostrkujících své vnady zdířkami pokojových dveří./ /
Z klubka údů sviští do tmy Básníkova prosba: „Vidět nově, jinak, svět, který mne obklopuje a který obklopuju já…“