O SNĚHULÁČKOVI
„Podívej!“ vykřiklo děvčátko. „Sněží!“
„Opravdu!“ zaradoval se chlapec, když vyhlédl z okna. „Tam je bílo!“
Šup do kabátku! Čepičku, šálu a rukavice a hajdy na dvorek, přivítat sněhovou nadílku.
„Tumáš!“ – „Naa!“ – „To studí!“ koulovaly se děti, a když je napadlo, že by mohly postavit sněhuláka, byly už sami jako dva sněhuláčci, jen ta mrkev místo nosu jim chyběla.
Chlapec uválel velkou, holčička o něco menší kouli, dali je na sebe a přidali hlavu. Ještě ruce uplácat, na hlavu dát hrnec, mrkev namísto nosu a pár kousků uhlí na oči a pusu.
„Ten se nám povedl!“ radovaly se děti. Prohlížely si ho ze všech stran a vdechly mu život.
Nejprve se trochu polekaly, když pohnul rukou, aby jim pokynul na pozdrav, ale nebylo se čeho bát, byl to hodný sněhulák.
„Můžu si s vámi hrát, děti?“ zašeptal a znělo to jako rolničky.
Zněly rolničky, byly Vánoce a maminky se divily, co se to děje s jejich dětmi, kam to každé ráno spěchají a co šeptají ze spaní: „Sněhuláčku! Sněhuláčku.“
Byla to zima plná her a rozlehlých sněhových hradů, závodů na sáňkách, lyžích nebo jen tak po prdýlce. A kolik pohádek uměl sněhuláček a kouzel s vločkami!
Pak ale přišlo jaro. Oteplilo se a sníh začal zvolna tát. Tu se sněhuláček musel rozloučit. Rozloučil se s dětmi a jako vlaštovky na zimu odlétají do teplých krajin, on odcházel přečkat léto do země, kde je po celý rok sníh a led a kde žijí lední medvědi, bílí lvi a tuňáci, aby neroztál a děti neplakaly.
Uplynula řada měsíců, co sněhuláček děti opustil, když se v jeho sněhovém domku na břehu Ledového moře rozezvonil telefon:
„Tady sněhuláček,“ představil se sněhuláček.
„Ahóóój!!“ zazněl sbor dětských hlásků na druhém konci drátu a pokračoval ve zpívání: „To jsme MY! DĚTI! SNĚŽÍ!! Už zase sněží! SNĚHULÁČKU! Můžeš se vrátit! Sněží..!“
Sněhuláček se dvakrát nerozmýšlel a hned nasedl na první sáňovlak, který jel tím směrem, aby dál hrál dětská srdce a učil je nebát se sněhu, který není nic než voda.
A jestli neroztál, hraje si s nimi dodnes. A jestli roztál, nebo pokud snad roztaje, děti si postaví nového sněhuláčka. A vdechnou mu život. A budou si s ním hrát. Až do jara.
|