otevřel oči, jednoduše se probudil a pamatoval si ze snu jedinou myšlenku:
probouzí se z komatu, z dlouhé plavby po neklidné vodě, a i když to není pravda
tak to pravda být může a on jí může věřit
a tak s těma otevřenejma očima vstal z postele a došel k zrcadlu a už tušil
že na druhé straně ho nebude čekat nic jinýho než kouzelná myšlenka
že zapomněl na všechno a nebude muset vůbec nikoho zdravit a podívá se na všechny
úplně novýma očima a bude u vytržení poslouchat jejich hlasy a hihňat se jejich
drobnejm a zvláštním gestům! napadlo ho, kolik toho asi ztratí, ale hned to zapomněl

a pak vyšel ven a den byl úplně novej, vzduch by úplně novej, slunce bylo úplně nový
ale všímal si i menších věcí jako strniště a hrabošů a celé palety barev té perleťové krajiny
a všechno bylo skvělý